Víte co je horší než nemoct dýchat? Nemoct mluvit. Přesně tak jsem dneska nemluvila. Dante ten ze mě měl prdel, máma mě chtěla nechat doma a táta se taky smál.
„Domluvila jsem za mě tomu Lockhamovi?" Zeptal se Dante a já jen kývla na souhlas.
Přijeli jsme do školy a Jess se stala mou mluvčí.
„Jacob na tebe kouká." Zazpívala mi do ucha, když jsme seděli na obědě.
Koukla jsem na ní vražedným pohledem, zatímco ona se jen rozesmála.
„Ale vážně, koukni se sama." A já to udělala. Otočila jsem a setkala se s jeho pohledem. Usmál se na mě a pak odešel. Z ničeho nic. Proste odešel.
Chtěla jsem říct, že musím jít, jenže zkuste to říct, když nemáte hlas.
Nějak jsem naznačila, že odcházím a šla jsem. Jestli jsem šla za ním? Jen polovičně.
V prosklené zdi, ze které bylo vidět na parkoviště, odjiždělo jeho auto i s ním. Vzdala jsem to a šla do skříňky pro věci a pak chtěla jít domu.
Říct, že jsem se lehla, když z té skříňky vylétl balónek, lhala bych kdybych řekla ne.
Mám 24 dní ti dokážat, že mě pořad miluješ, přesně v tihle chvíli jsem chtěla vybuchnout smíchy, naše hra začíná odedneška. Dokážu ti jak moc tě miluju a jak mě to co se mezi nama stalo mrzí. Dnes to jsou balónky, které jsi vždy milovala, zítra to muže být něco ještě lepšího. Nechci a ani si tě nesnažím koupit, ale chci každý den vidět ten úsměv na tvém obličeji, jelikož přesně z něj teď žiju.
J. ❤️
***
Celé mé myšlenky se točili jen kolem něj, i do snu se mi přimotal. Opravdu jsem nevěděla, jestli to co cítím je pořad nenávist nebo láska.
———
Dneska krátká a pozdní kapitola. Vylezla na mě chřipka a není mi nějak nejlíp, čili si jdu lehnout a spat. 😅 Ne to ne, ale asi teď nečekejte nějaké dlouhé kapitoly.
Btw. To s tím hlasem se mi stalo včera.
ČTEŠ
You have 31 days!
Romance„Nesnáším tě." Zakřičela jsem na něj. „Přimněju tě změnit názor." Uchechtl se zatím co já měla sto chutí vybouchnout. „Jak?" „Dej mi čas dokonce roku, poté mě budeš milovat." *** Vánoční příběh, který bude až do konce roku 2017!
