Upírka mezi lidmi

Hybrid

První ráno na nové škole. Amy se probudila jako první. Poslední týden toho moc nenaspala, ale nepřipadala si unavená. Její postel byla hned pod oknem a sluneční světlo ji bylo i přes to, že měla prsten nepříjemné. V jejich pokoji byla také malá koupelna. Amy do ní vešla, vyčistila si zuby, opláchla si obličej a pohlédla do zrcadla. Něco na ní bylo divné. Její oči měly orančovou barvu a panenky se zmenčily. Rozmrkala si oči a vše bylo zase v pořádku. Nevěděla, zda to bylo tím, že je nyní upírkou nebo se ji to zdálo. Nevšimla si však, že za ní stála Bella a viděla to.
"Dobré ráno Bello." dělala, jakoby se nic nedělo.
"Ahoj." zívla Bella.
"Lucy spí?"
"Zatím jo, ale už je osm. Asi ji půjdeme vzbudit." navrhla.
Obě s Lu zatřásly.
"Já nesnědla toho jednorožce!" zakřičela Lucy a poté si to uvědomila.
"A-ahoj holky!" usmála se na ně "omlouvám se."
"V pohodě. Každá míváme sny. Sice jsem nikdy neviděla člověka, který by ve snech jedl jednorožce, ale vše je možný." zasmála se Bella.
Všechny tři se připravily a šly na snídani.
"Takže dneska se zatím neučí?" zeptala se Amy.
"Ne. Pročetla jsem si to podrobně a měly by jsme být na nástěnce rozděleny do tříd." odpověděla Lucy.
"Takže spolu nejspíš nebudeme ve třídě?" zeptala se vyděšeně Bella.
"Rozhodně budeme. Je to zapsaný podle pokojů." usmála se Lucy.
Několik studentů se seběhlo k nástěnce.
"Už to tam asi je. Klidně tu seďte, já se tam jdu podívat." nabídla se Lucy.
Amy chvíli jedla z její misky plné müsli, když zvedla hlavu Bella na ni hleděla vyděšeným pohledem.
"Amy, máš něco s očima."
Amy opět několikrát zamrkala.
"Už dobrý." oddychla si Bella.
"To se mi děje, když mám alergickou reakci." usmála se Amy. Byla však nervózní. Co se to s ní děje?
Lucy se vrátila.
"Jsme v učebně historie. A mám ještě něco. Jsme pozvané na uvítací party!" zaradovala se.
Přišly do učebny. Byla velká a zdálo se, že jsou první. Amy si sedla do krajní řady a druhé lavice. Bella se posadila přes uličku vedle ní a Lu hned za Bellu. Chvíli po nich přišla skupinka roztleskávaček a fotbalistů. Všichni se hlasitě smáli, až na jednoho kluka, který se jen usmíval. Posadili se do lavic a ten kluk si sedl za Amy.
Začala hodina. Do třídy vešel profesor. Něco napsal na tabuli a ukázalo se, že je to jeho jméno.
"Zdravím, já jsem, jak můžete vidět Shawn Fools." Usmál se. "Vím, že bude dnešní dopoledne nudné, ale řád si projít musíme, tak se na to rovnou vrhnem, ať to máme za sebou."
Po vyučování šli všichni na oběd. Byl lepší, než dělali na minulé škole.
Jakmile dojedly, šly do pokoje a tam si každá lehla do své postele. Bella usla, Lucy si četla a Amy si nasadila sluchátka a dělala, že poslouchá písničky. Ve skutečnosti přemýšlela, kdo by mohl být ten, co ji kousnul a proč se jí mění barva očí. Najednou někdo zaklepal na dveře. Amy si sundala sluchátka a šla otevřít. Byla tam skupinka roztleskávaček.
"Ahojky!" vykřikla jedna, která měla blond vlasy.
"Ahoj, co potřebujete?" usmála se Amy.
"Chceme se zeptat, jestli by někdo z vás tří nemohl jít ven a pomoct nám s přípravou párty." řekla jedna zrzka.
"A také vám máme oznámit, že dnes není večeře. Na párty bude občerstvení dost." přidala se černovlasá.
"Jasně, tak já vám pomůžu, jen to řeknu holkám." otočila se směrem na Lucy. "Lu, jdu jim pomáhat s přípravou na večer a mám ti vzkázat, že dnes je místo večeře hodně jídla na párty. Řekni to prosím Belle, až se vzbudí."
"Jasně řeknu."
Amy si vzala boty a vyšla s roztleskávačkama ven. Párty měla byla v parku naproti škole.
"Tak Amy, tohle je Ben." blond roztkeskávačka ukázala na kluka, který právě přišel k nim. Byl to ten samý, který si sedl za Amy v učebně.
"Ahoj." zamávala Amy.
"Zdravím." usmál se Ben.
"Bene! Pojď nám helpnout s tím osvětlením." zavolal kdosi z dálky.
"Už jdu Calebe!" zavolal "No nic. Musím jít. Rád jsem tě poznal. Tak zatím."
"Zatím" usmála se Amy.
"Amy, pomůžeš nám s přípravou jídla." navrhla černovláska.
Párty už začala. Bylo zde hodně lidí. Amy spozorovala, že se za ní blíží Bella s Lucy.
"Tak tady jste. Už jsem si myslela, že nepříjdete." zasmála se Amy.
"Ale jsme tu." objala ji Bella.
"Je to tu překrásné!" vapískla Lucy.
Amy si všimla Bena, který na ní koukal. Zamávala mu.
"Komu máváš?" zeptala se Bella.
"Mně." odpověděl Ben, který za nima přišel.
"Ahoj." usmála se Amy.
"Ahoj." odpověděl ji Ben.
Bella si všimla, jak na sebe dívají.
"Hele! Támhle je jídlo. Lucy, pojď si něco dát." vykřikla a obě odešly.
"Ty světla jste zde hezky pověsili." pochválila ho Amy. Světla byla pověšena, jako malé lampióny od stromu ke stromu.
"Děkuji. Vy jste to jídlo zase hezky nazdobyly."
"Děkuji." zasmála se Amy.
Všimla si, že má v ruce knihu.
"Co to čteš?" zeptala se.
"Fantasy román o upírech. Jmenuje se Upíří stopy." odpověděl. "Máš ráda knihy?"
"Jo. Občas něco přečtu."
"Amy, nechci být neslušný, ale co to máš s očima?"
Amy opět znervózněla.
"To nic není. Je to únava a alergie. Asi si půjdu lehnout. Tak dobrou." usmála se a vyšla sněrem ke škole.
Celou cestu si mnula oči a v hlavě ji zněla otázka. Co se to sakra děje?!
Byla skoro u vchodu.
"Počkej upírko!"
Amy se otočila.
"Bene?!" vykřikla. Ben před ní stál s kuší. V kuši byl spičatý kus dřeva.
"Já věděl, že je na tobě něco divnýho!" řekl a vystřelil. Amy to rychke chytila. Takový postřeh ještě nikdy neměla.
"Co to děláš?" zeptala se ho. On však neodpověděl a vytáhl z kapsy dřevěný kolík. Rozeběhl se proti Amy a snažil se ji zabodnout, ta ho ale kopla takovo silou, že spadl. Ucítila, že ji zase rostou tesáky, ale nechtěla mu ublížit. Proto se otočila a snažila se, aby vypadala opět normálně. Uslyšela, jak se Ben zvedá a běží na ni zezadu. Rychle se otočila zpět a přehodila ho přes rameno za sebe. Všimla si, že je někdo sleduje. Byla to Bella.
"Bello, běž -" nestihla to doříct. Ucítila bolest, která vedla ze zad až do jejího srdce. Bella se rozbrečela a běžela za Amy. Ben odhodil kolík a sledoval je.
Bella popadla Amy a odvedla ji na pokoj. Amy měla na krajíčku, ale nic se s ní nedělo.
"Zvláštní." zamyslela se Bella. "Upíry by měl dřevěnný kolík zabít, pokud tedy nejsi něco jiného."
"A co?" vykřikla Amy.
"Klídek. Jak se ti stalo to, že tě přemněnili?"
Amy řekla Belle celý příběh.
"To je zlý." zamračila se Bella.
"Je mi to líto. Nechci tě děsit." zesmutnila Amy.
"Neděsíš mě, ale má matka zná hodně lidí, kteří jsou lovci upírů a posílá je na ruzná místa Ameriky, aby hlídali a zabíjeli upíry."
"Ty si myslíš, že poslala Bena?"
"Dávalo by to smysl."
"Ale, vždyť jsi říkala, že jsem něco jinýho, než upír!"
"Ano, ale pokud jsi to, co si myslím, tak to není o nic lepší."
"A co jsem?"
"Mám ponětí, že jsi hybrid."
"Co to znamená?"
"Jsi upír a vlkodlak v jednom. Zapadá mi to do sebe. Všechny příznaky na to máš a navíc to, jak jsi se stala upírkou. Měla jsi v sobě neprobuzenýho vlkodlaka. Vlkodlak se probouzí, jakmile zabiješ člověka." vysvětlila Bella.
"A jak jsem zabila toho policistu v lese jsem ho probudila." ujasnila si to Amy. "Ale jakto, že jsem vlkodlak?" nechápala.
"Nevim. Má to být dědičný."
"Takže je můj otec nebo matka vlkodlak?"
"Asi jo. Nemusí to ani sami vědět pokud nikoho nezabili."
"Ale nechápu, proč se mě nebojíš. Upíři přece zabili tvého tátu."
"Protože jsi to ty Amy. Ty by jsi mi nikdy neublížila, věřím ti. A navíc každá máme nějaké tajemství."
"Jaký? Moje už víš."
Světla v pokoji začala blikat.
"Máme to už po generace. Zdědila jsem to z tátovy strany. Jsem čarodějka."
Nevšimly si, že do pokoje před poslední větou vešla Lucy. V ruce měla kelímek s pitím, který uoustila na zem.
"Co že jsi?" vypískla.
"A-ahoj Lucy." zamávala Bella. "Jak bylo na párty?"
"Nesnaž se to zamluvit. Na základce jsem chodila do třídy s čarodějkou."
"Omlouvám se."
"Zaco? Ona na mě uvrhla kletbu. Týden jsem nemohla chodit, tak se nediv, že mám z takových, jako jsi ty strach."
"Lu, já ti nic-"
"Víte co? Půjdu ven."
"Lucy počkej!" zapletla se do toho Amy, ale to už byla Lucy pryč.
"Půjdu ji hledat." řekla Amy.
"Ne. Vzpamatuje se, neboj." přemluvila ji Bella.
Amy se však nedala a běžela za ní, ale nikde nebyla. Vyšla ven, aby si to vše ujasnila a najednou na ní někdo zavrčel. Jakmile se otočila uviděla vlka většího vzrůstu. Snažila se utéct, ale byl tam strom a z druhé strany stromu další vlk. Nevěděla, co dělat. Vlk, co stál před ní na ni vyjel a zakousl se jí do ruky. Ten druhý zaútočil na prvního a začali se prát. Amy na to celé vyděšeně koukala a poté ji kdosi popadl a upíří rychlostí ji odvedl na druhou stranu parku. Byl to hnědovlasý chlapec asi o rok starší, než ona. Na první pohled si všimla jeho modrých očí.
"Co se děje?" snažila se zeptat, ale najednou ji přitiskl ruku na pusu, aby nemohla mluvit.
"Jsi v pořádku? Není zrovna nejlepší, když upíra kousne vlkodlak."
Amy mu odstrcila ruku.
"Ale já nejsem-" snažila se mluvit, ale marně.
"Ticho." zašeptal.
"Já jsem hybrid." zašeptala, než ji stačil znovu utišit.
"Cože jsi?"
"Hybrid. Upírka a vlkodlačice dohro-"
"Já vím, co to je, jen jsem se už sto-padesát let nesetkla s hybridem."
"Sto-padesát? Kolik ti je?" zeptala se udiveně.
"Dvěstě-osm" odpověděl klidně. "Ty jsi upírkou čerstvě viď?"
"Jo. Něco málo přes týden."
"Aha. Každopádně se nemusíš bát toho kousnutí, pokud je pravda, co říkáš."
"Je to pravda."
"Stejně tě ale půjdu doprovodit. Nikdy nevíš, jakou si ti vlkodlaci vyberou kořist. Na jakém jsi pokoji?"
"421."
"Dobře. Poběž se mnou."
Vzal ji za ruku a vysokou rychlostí utekli před pokoj.
"Promiň, ale kdo vlastně jsi?"
"Wyath Starr. A ty jsi...?"
"Amy. Amy Carterová. Těšilo mě, ale už bych asi měla jít. Tak snad zatím."
"Rozhodně zatím." usmál se a hned zmizel.
Amy celá rozzářená vešla do pokoje. Tam byla spící Bella, ale Lucy nikde.