Upírka mezi lidmi

Prolog

Pittsburgh. Nádherné město v USA. Krom moderního centra se zde dá nalést hodně lesů. Šestnácti letá Amy Carterová bydlí u jednoho z nich. Její prarodiče tam mají farmu. Celá rodina Carterovích miluje zvířata, ale Amy je samotářka. Není jako zbytek její rodiny, jelikož byla zvyklá vyrůstat sama. Babička jí zemřela v osmi letech a děda je nemocný. Rodiče už od jejích tří pracují ve dvou pracích, aby uživili rodinu. Když není ve škole musí pomáhat dědovi a starat se o zvířata. Na odreagování nasedne na koně a odjede do lesa na kopec, kde je výhled na město. Líbí se jí to ticho a klid.
Jednoho dne, kdy jí zbýval už jen týden do nástupu na střední školu, se ráno probudila a její rodiče odcházeli. Při snídani si napsala (jako každé ráno) seznam věcí, které musí za den stihnout udělat. Když byla najezená, tak šla do své koupelny vedle pokoje. Vytáhla hřeben a učesala si její dlouhé tmavé vlasy do dvou copů, poté si vyčistila zuby a převlékla se. Přečetla si svůj první úkol. Měla dát všem zvířatům krmení. Přišla ke klecím s křečky, morčaty a králíky. Vzala mrkve, jablka a chleby, to jim naskládala k myskám a šla do stájí. Byli tam tři koně. Jeden hřebec, jedna klisna a jedno hříbě. Dala jim nové seno a nějaké čerstvé ovoce. Nakrmila ještě krávy, ovce, kozy a prasata a poté šla splnit další úkol. Vešla k dědovi do pokoje a přinesla mu k snídani chléb s máslem, čaj a léky, které si má každé ráno vzít. Spal, jako každé ráno. Rodiče se měli vrátit odpoledne a Amy své raní úkoly splnila. Jakmile si sedla na postel ve svém pokoji zazvonil ji mobil. Volala ji její kamarádka Bella, se kterou se zná od malička a nastupuje s ní na střední. Amy si vzpomněla, že Belle slíbila, že spolu půjdou do kina. Vzala to.
"Ahoj Amy, tak co, to kino platí?" Zeptala se Bella nadšeně.
"Jasně, že platí. V kolik a kde se sejdeme?" Odpověděla Amy.
"Mamka říkala, že nás odveze. Za pět minut by jsme tam byly. Souhlas?"
"Jasně! Už se těším. Tak zatím."
"Ahoj."
Amy odložila mobil a rychle si vyndala mikynu, vzala z kasičky její poslední peníze a ty dala to peněženky. Sbalila si vak a vyšla před Dům. Bella přijela velkým černým autem, vystoupila a objala Amy.
"Ahoj! Tak co? Těšíš se do školy?" Zasmála se Bella.
"Je to škola. Co myslíš?" Odpověděla ji Amy se sarkastickým úsměvem.
Obě nastiupily do auta, kde za volantem seděla Belly máma.
"Ahoj Amy." Usmála se.
"Nazdárek Taro." Pozdravila Amy. Její a Belly mamka se znají už od základky a jsou nejlepší kamarádky.
"Jak se má děda? Je mu líp?"
"Jo. Zrovna teď spí."
"Jsi milá, že se o něj staráš."
Bella se na Amy naštvaně podívala, jelikož věděla, že jí bude Tara dávat Amy, jako příklad.
"Já bych se jinak nudila." Amy se to zachránit. Po kině ji přivezly před dům. Všude blikala světla. Bella se zmateně koukala, co se děje a Amy vyběhla ke vchodu. Okolo domu byla policejní páska. Najednou ji někdo zastavil. Byl to policista.
"Tam nemůžete slečno!" Řekl ji.
"Bydlím tu!" Okřikla ho. Začala pomalu brečet, nevěděla, co se děje. Přiběhla za nimi Tara.
"Co se tady děje?!" Zeptala se.
"Omlouváme se, ale zatím nesmíme nic říct."
Amy se podívala za něj. Šli tam záchranáři a drželi nosítko, na kterém byla osoba přikritá bílou látkou. Kus ruky byl však vidět. Byla to dědova ruka. Tara si toho všimla také a podívala se na Amy.
"Běž do auta k Belle." Řekla vážným hlasem.
Amy se se slzama v očích rozeběhla a málem narazila do Belly.
"Amy? Jsi v pořádku? Co se stalo?" Zděsila se Bella při pohledu na kamarádku a chytila ji za ramena. Amy se ji vyvlékla a utekla do lesa. Bella běžela za ní, ale nedoběhla ji. Otočila se a viděla svou mámu, jak se baví s Amyiny rodiči. Rozeběhla se za nima. Tara se na ni naštvaně podívala a okřikla ji.
"Bello! Zůstaň s Amy v autě a ani jedna nevycházejte!"
"O to jde." Zadýchala se Bella. "Amy utekla do lesa."
"Cože?!" Zděsila se Amyina matka.
"Rychle! Jdeme ji najít." Rozkázal Amy otec.
"Ty si sedni do auta Bello. Sedni si tam a nevycházej my Amy najdem." Rozkázala jí Tara.
Amy utíkala lesem, ale zabloudila. Byla na místě, které nikdy v životě neviděla. Pomalu se rozhlížela kolem sebe a zatajovala dech. Po chvíli to vzdala a sedla si ke stromu. Musela si přebrat v hlavě, co se právě stalo. Nemohla uvěřit, že byl děda mrtvý. Co když už nežil ráno, když si myslela, že spal? Třeba by v tu chvíli bylo možno ho zachránit. Přemýšlela, jak mohl umřít. Najednou uslyšela šustění listí. Rychle se postavila a rozhlížela se kolem. Všimla si, že je už tma. Nevěděla, jak dlouho už byla v lese, ale to ji momentálně nezajímalo.
"Bello?" Zkoušela hádat, kdo to je.
"Mami? Tati? Taro?" Nikdo se neozýval.
Opět uslyšela ten zvuk. Otočila se a nikdo za ní nestál.
"Kdo je tam? Haló!" Zase bylo ticho.
Cítila, že za ní někdo stojí. Chtěla se otočit, ale než to stihla ucítila bolest na krku. Jakoby jí nějaké jehly projely krkem. Neměla ani sílu křičet. Jen cítila, jak ji něco vysává. Zhroutila se k zemi a najednou cítila zvláštní chuť v ústech. Byla to nějaká tekutina. Měla žízeň a tak rychle polykala. Otevřela oči a zahlédla  osobu, jak dává ruku pryč od její pusy. Ruka byla od krve, ale během chvilky se zahojila. Uviděla bílo a omdlela.
Vzbudila se a byla větší tma než předtím. Připadala si zvláštně. Postavila se a dívala okolo sebe. Byla stále v lese. Náhle uslyšela, jak někdo volá a viděla sětlo.
"Amy! Amy, jsi tady? Tví rodiče se o tebe bojí! Měla by jsi jít domů." Volala policista, který šel lesem.
Ams se schovala za strom a pozorovala ho. Byl to ten samý policista, jako ten, který ji zastavil před domem. Vedle jeho nohy stopoval pes. Šli vysokým křovým a policistovi nohy byly rozškrábané. Tekla z ran krev. Amy to ucítila. Udělalo se jí spatně, jakoby měsíc nejedla. Ucítila, jak jsou její zuby ostří. Rozeběhla se a běžela rychleji než jindy. Doběhla k policistovi a zakousla se do jeho krku. Nasávala krev a připadal si, jako by pila nejlepší věc, co kdy ochutnala. Když už byla pořádně napitá, něco ji kouslo do nohy. Byl to pes. Klekla si k němu, podrbala ho za uchem a objala ho oběma rukama. Pes zaštěkal a ona ho chytla okolo hlavy a škubla rukama do strany. Zakňučel. Uvědomila si, že zabila člověka a psa. Udělala se jí zle. Šla na místo, kde se probrala a zpatřila svůj vak. Vedle něj byla krabička se vzkazem.
Blahopřeji, nyní si upírka. Nemáš zaco. V krabičce máš prsten, díky kterému můžeš na slunce. Nikdy ho nesundávej. Přeji hezký neživot.
Amy přemýšlela, kdo by to mohl být. Když to po několikáté přečetla, došlo jí, že je mrtvá. Vyděsilo jí to a rozeběhla se směrem domů. Odemkla a vešla. Její rodiče spali v obýváku. Vběhla do své koupelny a podívala se do zrcadla. Byla bledá, na krku a okolo pusy měla krev. Namočila si kapesník a utřela to. Měla stále otisky zubů na krku. Vyhrabala šátek a uvázala si ho, aby zakryla zranění. Lehla si do postele a usla.
Ráno ucítila strašlivou bolest. Leknutím spadla z postele. Byla celá popálená. Došlo jí, že to bylo od slunce. Rychle našla prsten a nandala ho. Šla k oknu, kde svítily paprsky. Pomalu k nim natáhla ruku a nic se nedělo. Šla blíž. Nic jí nepálilo. Učesala se a vzala si čisté oblečení. Sešla ze schodů a tam byli její rodiče.
"Dobré ráno." Usmála se a zamávala. Všimla si, že popáleniny jsou pryč.
Její rodiče se prudce otočili. Měli slzy v očích a když jim došlo, co vidí, rychle Amy objali.
"Co se děje? To běžně neděláte!" Zasmála se. Měla vymyšlený plán, že bude dělat, jakoby se nic nestalo.
"Jsi zpátky." Rozbrečela se její matka.

Ahoj lidi, tohle je můj první příběh. Sama mám ráda seriál Vampire diaries, tak jsem se trochu inspirovala. Napište mi váš názor do komentářů nebo dejte vote. Omlouvám se za chyby. Mějte se nejlépe a ČAUKY!  💗