Freelance |CZ|

8) We can.

„Ten, kdo miluje se neptá, co udělat, udělá všechno."

Pro první písemku se přihlásila Anne Stumblesová. Největší šprtka na naší škole.

"Už mám tři." připomněla nám Olsenová.

"Jdi, Lie. To zvládneš." opakoval Niall stále dokola a modlil se, aby nevybrala jeho, kdyby se náhodou nikdo nepřihlásil.

Na další se přihlásil Jack Evans.

Už zbývali jen dvě.

"Nikdo se nehlásí?" zeptala se. "Tak to budu muset dát tuhle písemku Niallovi Horanovi."

Niall se na mě nervózně podíval. Už mířila k nám a já na poslední chvíli vykřikla.

"Beru to za něj!"

"Dobře Leslie. Držím ti palce." pošeptala mi a podala mi písemku se zadáním.

"Díky.." řekl úlevně Niall a já se pustila do písemky.

Za několik minut mi zapípala esemeska.

"Komu přišla ta esemeska?" zhrozila se Olsenová.

"To mě, paní učitelko. Nebude se to už opakovat." bránil mě Niall a já se na něj vděčně usmála.

Nenápadně jsem se podívala. Byl to Harry. Opět.

"Prosím..Omlouvám se. Vím, že jsem udělal chybu. Nech mě to napravit na té večeři? -H. xx"

Povzdychla jsem si a rychle mu odepsala.

"Dobrá, máš jen jednu šanci. Dnes večer. V šest ať jsi u mě. S pokusem o odpuštění, tvá Lie."

Vrátila jsem se zpátky k písemce.

Nakonec nebyla tak těžká, jak jsem si myslela.

Zazvonilo a my odevzdali papíry.

Ostatní se vyhrnuli ze třídy a zbyli jsme tam jen já, Niall a Olsenová.

Balila jsem si věci a Niall na mě čekal, dokud k nám nepřišla.

"Crafordová, zdá se, že v matice se opravdu lepšíš. Pokud to takhle půjde i v příštím roce, mohla bys zkusit matematickou olympiádu. Měj se!" mrkla na nás a odešla. Směšné bylo, že si musela pamatovat kolik nám je, a jakmile nám bylo osmnáct, musela nám vykat. No, mě to čeká už za měsíc.

"No to ani náhodou." procedila jsem skrz zuby.

Chtěla jsem jen projít tímhle ročníkem, ne na nějakou blbou olympiádu.

"Proč?" zeptal se nechápavě Niall, když jsme odcházeli do druhé třídy na biologii.

Tak to řeknu znova.

"Chtěla jsem jen projít tímhle ročníkem, ne na nějakou blbou olympiádu."

"Aha, ale měla bys to zkusit když ti to tak jde." usmál se a zasedli jsme do naší lavice.

"Nezkusím. A ty mě nepřemluvíš, Nialle." usmála jsem se.

"Lie? Nešla bys dneska na tu zmrzku? Nebo do cukrárny? Nebo prostě někam?" zeptal se rozpačitě a já stuhla.

Dnes jsem měla jít s Harrym. A navíc tohle by se Zaynovi určitě nelíbilo. No, tomu by se nelíbil ani Harry.

"Já dnes nemůžu.." řekla jsem a dál se hrabala v tašce.

"Proč?" zeptal se smutně.

"Já.. musím dnes pomáhat mamce s..věšením záclon." zalhala jsem a hned jsem toho litovala.