Konečně se Tuk mohl nadechnout vzduchu. Sice se mu křivil zobák zápachem, ale konečně mohl dýchat. Kanalizační trubka ho vyklopila do širokého temného tunelu. Strach z neznámého prostředí Tuka nutil dostat se proti proudu trubky zpět do záchodu. Asi proto se začal zběsile plácat ve vodě, nedbaje fyzikálních zákonů, které jasně vylučovaly návrat Tuka touto cestou. Po několika (hooodně) pokusech to vzdal a rozhlédl se po temném tunelu. Chvilku do něho jen tupě zíral a potom se s náhlým záchvatem paniky rozběhl dál tunelem pokřikujíc cosi o konci světa.
Když uběhl asi padesát metrů, udeřila ho do očí ostrá zář světla. Tuk se zmateně zastavil, podíval se vzhůru odkud přicházelo světlo a chvíli přemýšlel co to znamená. Za nějakou dobu dospěl k názoru, že ten kužel světla, který procházel ze shora je určitě znamení ptačího boha, a že se právě stal ptačím faraonem. Přemýšlení ho ale naštěstí brzy přešlo a jeho mozku se chopily holé instinkty. Snad proto najednou začal zběsile skákat a mávat zmáčenýmy křídly. I jeho ne moc vyvinuté instinkty byly na tuto situaci krátké, tak se ke slovu zase hlásila ta špetka rozumu kterou Tuk měl. Výsledkem bylo objevení žebříku, po kterém se dalo vyšplhat až k otvoru, kterým do kanalizace proudilo světlo.
Na osmý pokus se podařilo Tukovi vyšplhat až na poslední příčku a protáhnout se otvorem, který mu umožnil vstup do jeho světlé budoucnosti.
Tuk se ocitl uprostřed ulice. Všude chodily zrůdičky se dvěma nohama, jako Tuk, jenže neměly peří a právě to z nich dělalo ty zrůdy. Tuk je dobře znal, ale vždycky se s nima setkal jen přes mříže své klece. Teď byl mezi nimi volný jako pták bez klece. Nikdo si ho nevšímal, takže se dal do nenápadného prozkoumávání ulic.
Při průchodu třetí ulice ho to už přestávalo bavit a začínal mít pocit, že jeho život nemá smysl. Jak tak začínal propadat depresi, zaslechl nějaké jemu blahé skřeky. Podíval se směrem odkud vycházely a všechna depka byla rázem pryč. Zato jeho samčí hormony ho hnaly za tou rajskou hudbou, která připomínala zpěv antitalentované stoleté vášnivé kuřačky. Když už byl skoro u cíle, zakopl o kus párku v rohlíku, ležícího na zemi a po hlavě se řítil do kanálu který tvořil další překážku, hned za rohlíkem. Papoušcice se zklamaně podívala směrem do kanálu. Hlavu si s tím moc nelámala. Otočila se, mrkla na právě přicházejícího holuba a začala zase zpívat.
Tak se stalo že se Tuk zase ocitl v kanalizaci. A zase chtěl překonat fyzikální zákony. A taky se zase bezhlavě rozběhl tunelem, neznámo kam.
