Tma. Ťuk ťuk jsem Tuk. Zase tma. Ťuk ťuk já jsem Tuk. Tma a jenom tma.
Tukovi už řádně hrabalo. Ne, že by byl někdy jindy psychicky vyrovnaným a bystrým tvorem, ale dva dny v naprosté tmě a ve stísněných prostorech kanalizace udělá své. To hrabání se nejspíš začalo promítat i do jeho nohou. Udělal kotrmelec v domění, že se třeba lépe zorientuje, lehl si na záda a začal hrabat nohama ve vzduchu. Asi si myslel, že se tak prohrabe tou věčnou tmou.
Asi po třech hodinách se z hrabání tak unavil, že už mu vůbec nehrabalo. Ztrápeně si prohrábl peří. Tuk. Dopadl jeho těžký zobák únavou na zem. Tuk tuk. ,,Tuk tuk tuk tuk ťuk tuk tuk ťuk" dělal zobák, když ho Tuk vyčerpaně táhl po zemi.
Tukani mají hrozně těžký zobák, tak je i těžké s ním cestovat kanalizací, proto není divu že se Tukovi už nechtěl nést a raději ho táhl. Taky měl hrozně málo energie. Tuková zásoba se Tukovi o dvě kila zmenšila, a kdyby nebyl na začátku svojí pouti tak tučný, že na něm tato ztráta tuku teď nešla ani vidět, tahle knížka by se musela přejmenovat.
