||3||

84 1 0
                                    

"Takže budeš mít další sestřičku?" "Sklapni, Payno. Nebude to sestřička. Jen cizí holka." "Cizí holka, co se před tebou bude vrtět jen v kalhotkách. Musíš pak poreferovat." "Jako co?" Marcus odhodil špačka, a se smíchem se otočil na Edwarda. "Jestli má taky tak šukatelnou prdelku, jako její matka." "Jsi prase, Stylesi! Emma by mohla být tvoje máma." "Mohla, ale je tvoje." "Není moje!" "To přijde." " Jste se na mě kurva domluvili?!" Zavrčel Marcus přes rameno. Na Marcusových zádech přistálo něčí tělo a jejich Ir se pobaveně smál. Marcus se obrátil na Williama. William v obraně zvedl ruce a se smíchem oznamoval, že on si rýpání nechá, až bude opodstatněný.

"Čau Marcusi." "Ááále, nazdar Amy." "Děláš něco?" "Záleží na tom, co máš v nabídce." Kluci vybouchli smíchy. Amy přešla k Marcusovi a drze mu přejela dlaní přes rozkrok. "Ta škola mě dost ubíjí, potřebovala bych povzbudit. Co ty na to?" Hryže se Amy do rtu... Ne, není to sexy, ale Marcus má už dlouho půst. "K tobě? Bohužel, ke mně to nejde."
 "Klidně." Amy si Marcuse odvádí za ruku do jejího domu. Bydlí kousek od školy, naštěstí, jinak by ho ojela už na chodníku. Bože děvče, tys to fakt dlouho nedělala! Pomyslí si Marcus.

Marcus ji vískal ve vlasech, jen tak automaticky. Nic moc blow job, ale lepší než si honit. Pomyslel si. Zrovna ve chvíli, kdy Amy byla na zádech a prosila, ať ho do ní vrazí, začal Marcusovi zvonit mobil. Amy s naštvaným výrazem sledovala, jak si Marcus zapíná rifle a omlouvá se, že musí odejít. Její slova o tom, že je hajzl, ho nedokázala rozhodit...

"Počkej, počkej! Já proti Emmě nic nemám, chápu, že chceš být šťastný, a vím, že i holky to pochopí, kór když si máma našla taky chlapa. Ale... To je sem jako chceš nastěhovat? Tati, sorry, ale jste spolu čtyři měsíce, ne?" " Ne, čtyři měsíce znáš Emmu ty. Jsem s ní skoro rok." "Uh... Jo? Tak to tě obdivuju, vztah na dálku... Wow." " To, že ty myslíš rozkrokem a nevydržíš s holkou déle, než jednu noc, je tvoje chyba. Až poznáš tu pravou, tak se po jiné neotočíš." "Hej! Neřeš můj život!" "Za pravdu se každej zlobí, co?" John se smál a chystal na talíře oběd. Po dlouhé se mu povedlo uvařit něco co bylo poživatelný a při čem jim nevyhořela půlka kuchyně. Poslední kuchařka utekla ve chvíli, co našla kuchyň v plamenech, protože John, zapomněl, že si dělá hranolky... Od té doby se stravovali z donášek a na jednu stranu se Marcus těšil, že tu bude někdo, kdo to v kuchyni umí, ale prostě...

Marcusovi moc nepřidal fakt, že má Emma dceru. Kolik že má? Sedmnáct... Takže o rok mladší. Pomyslel si Marcus

Tohle se Marcusovi honilo hlavou, cestou domů. Opřel skate o stěnu v hale a zamířil do kuchyně. Tam už pobíhala Emma. Se smíchem ji vyděsil, vysloužil si facku a pak plno omluv. Svůj monolog zakončila větou, že John a Kateřina jsou nahoře. Vypadala nějak rozhozeně a Marcus mířil nahoru s dosti nasraným výrazem. V uších mu znělo, jak se její holčička projevila. S pomyšlením, že tu holku dřív zabije, než, že bude referovat, jestli má šukatelnou prdelku, otevřel dveře a málem se mu podlomila kolena, srdce vynechalo několik úderů a mozek přestal pracovat.

 "Čau. Jsem Marcus. Těší mě, Katharine." Vydechl Marcus, když se vzpamatoval. John si nad její hlavou zuřivě kousal ret a Marcus ho očima vraždil. Pak se pohledem vrátil ke Kateřině. "Kateřina." "Prosím?" "Kateřina! Ne Katharine!" Povytáhla Kateřina obočí a prošla kolem Marcuse. Marcus se jako ve snách obrátil. Tak ta má kurevsky šukatelnou prdelku... Pomyslel si. "Slintáš!" Houkla Kateřina přes rameno a John se zbortil smíchy.

"Je příjemná, jak kaktus. Sleduj, co si navymýšlela." Marcus zíral na účtenku z obchodu, neschopný slova. Za prvé; setřela ho. Za druhé; šukatelný zadeček, lákající k tvrdému naplácání- a nejen k naplácání. Za třetí; vypadala jako anděl s ďáblem v těle. Za čtvrté; dlouhé blond vlasy, za které ji chtěl tahat a nádherný, modrý oči.

"To je tak rozfrňaná?!" Marcus se vzpamatoval dřív, než do něj John začal rýpat. "Není, zkoušela co vydržím jak já, tak peněženka." "Ty vole! Tati! Já si svůj pokoj musel z poloviny zaplatit a ve výsledku má ona třikrát tak dražší!" "Spočítej si techniku, chlape." Marcus si v duchu vypočítal, co tam má a pokorně souhlasil.

Zpocený, hladový, v duchu proklínajíc tu malou krásku, Marcus zavěsil poslední poličku. "Dobrá práce!" Objevil se John. Zmizel ve chvíli, kdy s Marcusem poskládal její skříň- mohl by sem přetahat svoje hadry a furt by ta skříň byla schopná schovat slona- zbytek byl na něm. Johnovo: "Hned jsem zpět." Se protáhlo na čtyři hodiny. Raději se Marcus neptal, co kde dělal a makal. Odmítal se s tím crcat i zítra.

"Jojo, díky za uznání. Kde je ten skřet? Jestli řekne, že se ji něco nelíbí, tak si to dělá sama." "Skřet děla z donucení večeři." John ani nehlesl a s úsměvem je tam nechal. "Hlavně ji nezabij." Naznačil John sty ode dveří a zmizel.

"Tak co, Katharine, spokojená?" "Kateřina!" "Sorry, jsem naučený na Katharine." "Tak se to odnauč. Martinusi." "Marcus!" "Martinus?" "Kateřina?!" "Ano, Marcusi?" Konečně Kateřina věnovala pohled Marcusovi, pak se však obrátila a prohlížela si pokoj. "Proč ti nepomohl?" "Asi měl něco jinýho na práci." "Dík. Je to... Jsi šikovnej." Marcus se uchechtl a se skousnutým rtem si prohlíží její zadeček. Tak moc by ho chtěl stisknout... Při tom se mu vybavilo její "Slintáš."

"Jaks to myslela, s tím slintáním?" "Nemusím být k tobě čelem, abych věděla, že mi čumíš na zadek." "Co bych z tvýho zadku asi měl?" "Jak to mám vědět?" Ušklíbne se Kateřina a pak se podívá ke dveřím. Okey, tak už tu nejsem vítám. Pomyslí si Marcus

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Dec 11, 2017 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

Chci těKde žijí příběhy. Začni objevovat