Nebezpečná Láska /ZASTAVENO/

1. 37

Dneska je ten nejlepší i zároveň nejhorší den. Konečně se setkám s Jeremim! Jsem tak natěšení ale i při tom vyděšení. To jsem já, Alex Dolloven. Novinář a redaktor, dělám články hlavně o slavných osobách. Teď to je Jeremy!

Stojím před budovou, kterou on vlastní. Má hodně pater! To ani u nás nemáme tolik. Nadechl jsem se a vešel dovnitř, ihned jsem zamířil k ženě, která asi bude sekretářka. ,,Dobrý den, jsem Alex Dolloven. Mám mít schůzku s panem Pettyferem."

Kývla a něco začal ťukat na počítači. ,,Můžete jít. Patro 37." Slušně jsem ji poděkoval, nastoupil jsem a zmáčkl patro 37. Výtah se zastavil v patře 25, ke mě do výtahu se přidala i umělá blondcka. Nejsem hezký, ale ani hnusný. 

Začala si "nenápadně" upravovat tričko, chtěla se mnou flirtovat. To má smůlu, mě nikdy žádná holka nepřitahovala, doufám že nikdy. Mám spíše rád vypracovaná těla, ne kozy až někde v Číně. Patro se konečně zastavilo na patře 37.

Oba jsme vystoupily, já jsem se ihned vydal do kanceláře Jeremiho, možná bych tam došel kdyby mě ta bloncka nezastavila. ,,Ty jdeš za panem Pettyferem?" Proč zrovna já, nahlas jsem si povzdychl. Nesnáším když se nějaká holka mě snaží sbalit. 

,,Ano, tak já jdu." Řekl jsem a nechal jsem ji tam stát. Určitě měla bradu až na zemi, asi není zvyklá že ji někdo odmítne. Na to by si měla holčička zvykat, tohle je realita. V ní na vás někdo nemusí být hodný, pokuď nechce.

Zaklepal jsem, ozvalo se jen dále. Vzal jsem za kliku a s nádechem jsem vešel. Byla to prostorná kancelář. Seděl ke mě zády, takže jsem vyděl jen křeslo. Jedna čtvrtina byla prosklená. Měl krásní výhled na noční svět, v našem městě. 

Křeslo se pomalu začalo otáčet, když se otočilo celé, málem my to vyrazilo dech. Vypadá krásněji než na fotkách. Já se tu asi rozteču. Koukl jsem do jeho překrásných černých očích. Každý mi říkal že vypadají jako tma, mě to příjde jako noční obloha. 

,,Pane Dollovene, posaďte se." Ukázal na křeslo, které bylo přímo před jeho stolem. Poslechl jsem, šel jsem ke křeslu, ale pořád jsem z něj nespustil oči. Posadil jsem se a vytáhl jsem si z tašky potřebné věci na rozhovor. Škoda že jsem tady kvůli tomuhle. 

,,Ehm...můžeme začít?" Pro jistotu jsem se optal, jsem to ale zbabělec. Ale jak si mě rodiče vychovaly, takového mě mají. ,,Zajisté." Ruce si spojil a upřel na mě pohled, bylo my to příjemní ale i nepříjemní, co jsem to za nerozhodného člověka?!

,,'Takže, byl jste už od malička rozhodnutí že budete obchodník i model?" Zeptal jsem se a očekával jsem prostou odpověď že ano, ale to co řekl mě hodně zaskočilo. 

,,Ne, vždycky jsem chtěl být spíše fotograf. Ale, někdo musel převzít rodinní podnik." Usmál se a mě začalo být teplo. Nikdy jsem nebyl blízko osobě, kterou jsem tajně miloval. Ale to má asi každý druhý člověk.

,,Pořádáte hodně večírku, ale vůbec na nich nejste, proč?" Vždy když jsem tam přišel, tak tam byl max deset minut a pak odešel. ,,Ano pořádám je, ale nikdy mě moc nebavily večírky." Tak tímhle my vyrazil dokonale dech.

TAK JAK SE VÁM LÍBILA PRVNÍ KAPITOLA? 

JÁ SI MYSLÍM ŽE SE MI DOCELA POVEDLA. (EGO UP)

DOUFÁM ŽE VÁS TO ZAUJALO A ŽE BUDETE POKRAČOVAT VE ČTENÝ. ;)

550 SLOV

DRYADALISS