Kalendář ukazoval třináctý prosinec. Pro mnoho z nás to nebyl jiný den než jakýkoliv předtím, ale pro naši rodinu se jednalo o začátek nepříjemného období. Lara zůstala u nás doma a odmítala chodit ven nebo se vrátit do svého bytu. Měla strach, že by tam na ni Bill čekal.
Moje soustředění ve škole šlo od desíti k pěti. Do písemné práce z biologie jsem nenapsala nic, co by stálo za zmínění a
při ústním zkoušení z angličtiny jsem ze sebe vydolovala dostatek na to, abych nemusela vysvětlovat, proč jsem na tom zase tak bídně.
„Holka, já chápu, že je to teď celý takový divoký, ale ty se už potřebuješ vzpamatovat," pronesla Katrin cestou domů.
„To bude ještě chvíli trvat. Jestli sis nevšimla, tak Bill si nejspíš pro moji sestru dojde a já si klidně chodím do školy, jako by se nic nedělo," rozhodila jsem naštvaně rukama a podívala se na ni s vážným výrazem.
„Nechtěla jsem, aby to vyznělo ošklivě. Jen mi přijdeš ty poslední dny strašně nesvá a totálně v hajzlu." Omlouvala se Katrin a řekla to přesně na pravou míru. Byla jsem emočně v háji.
Po chvíli jsem se od ní odpojila a pokračovala dál sama svou cestou. Když jsem se nacházela kousek od starého dřevěného plotu, zahlédla jsem otevřenou bránu do dvora a v něm zajeté auto, jehož značku nikdo z okolního sousedství nevlastnil. Nebyl nejmenší důvod, aby se tu potuloval někdo cizí.
Podezřívavost se vyšplhala na nejvyšší bod mojí imaginární stupnice. Dveře byly pootevřené a zanechaly mezi zdí malou škvíru.
Jako tichošlápek jsem se k ní přiblížila a nahlédla opatrně dovnitř. Nestačila jsem se divit. Nezvaná návštěva stála ke mně otočená zády a mluvila na třesoucí se Laru.
Proplížila jsem se kolem oken, jak nejtiššeji jsem dokázala a schovala se za dům. Srdce mi bušilo pomalu nadzvukovou rychlostí a já se snažila rychle vymyslet, co bych v téhle situaci měla udělat.
Patron orla se snažil usměrnit vzniklý adrenalin v těle. Potřeboval, abych vykazovala čistou mysl a využila správnou příležitost na to zapůsobit statečně a provést správné rozhodnutí. Vytáhla jsem telefon a učinila tu nejrozumnější věc, na kterou jsem se zmohla. Má maličkost vytočila policii a zasvětila je do aktuálního dění.
Takže, po pár letech je další kapitola na světě. Můžu vám slíbit, že sice nebudou kapitoly vycházet každý den, ale rozhodně povídku plánuji dopsat v budoucích měsících.
PS: Podobu Billa máte nahoře.
ČTEŠ
Patron (Dokončeno)
Short StoryAmanda měla vždy svůj specifický přístup k životu. Věřila ve spoustu věcí, mezi které patřili například Patroni. Tvrdila, že každý z nás má anděla strážného v podobě zvířete. Říkávala, že jsou to naši ochránci a denně přemýšlela, jakou formu by moh...
