Kde to jsme?

Těsný prostor

,,... to není možný. Dělej probuď se! U Hormula. To se nikdy neprobereš! Jak dlouho tě tady mám ještě budit? Heej! Vstávej!" Ozývalo se všude po skříni. Chudák Ratin pobíhal po Kelllim a netrpělivě vykřikoval s prosbou, aby se probudil. Ano Ratin byl ten skřítek, se kterým se Kelli utkal v takovém menším boji s nožem a prachem, kde prach vyhrál.

Kelli se snažil otevřít své oči, pomalu ale jistě se mu to dařilo. Cítil se, jakoby ho přejel buldozér. Pomalu začal vnímat kde je, nebo spíš kde není, u něj doma. Všude byla tma, ale ne dostatečně velká. Kelli vnímal začínal vnímat své tělo, cítil, že se nachází v něčem uzavřeném, odhadl to na nějakou krabici, kam ho šoupli nějací obchodníci s lidskými otroky nebo hůř. Kelli vyhodnotil, že kdosi mu dal něco do pití nebo jídla, poté si začal myslet, že bojuje se skřítkem a po prohře ho šoupli do bedny a teď je poslán někam, kde bude navždy sloužit jako otrok, pokud ho ovšem nezabijí.

Za pár chvil byl už zcela při smyslech a zjistil, že jeho krabice nemá úplně dovřenou jednu stranu. Zároveň cítil nějakou tíhu na břiše, nevěděl co to je, proto se chtěl z jeho zkroucené polohy v leže, kde se všemi konci těla dotýkal stran krabice, dostat do polohy v sedu. Nepodařilo se mu to, o to hůř cítil, že ta tíha z břicha spadla někam dolů mezi jeho nohy.

Čekajícího Ratina, který byl velmi naštván kvůli neúspěchu o probuzení jeho společníka, vyrušil pohyb jeho země, neboli břicha Kelliho. Ratin čekal vsedu na břiše u Kelliho s pokrčenými nohami a rukami opřenými o nohy na to, až se milospán uráčí probudit, a najednou se několika kotrmelci ocitl na dnu skříně mezi nohami Kelliho.

,,Ty tupče! Jak mám asi teď vylézt? Hlavně že ses uráčil se probudit! Aby si ale dával pozor kolem sebe to ne co?" 

Kelli byl ohromen, slyšel naštvaný, hodně naštvaný hlas, který se ozýval od jeho rozkroku. Nevěděl, co má dělat, a začínal si myslet, že je stále zhulený. Byl tak v šoku, že se nezmohl ani na odpověď, když se ozval znovu hlas.

,,Co kdybys pro mě aspoň chmátl, nebo tady chceš být věčně?" Kelli se pomocí rukou, o něž se zapřel, koukl mezi své rozkročené nohy a znovu uviděl narušitele, jehož měl včera v plánu zapíchnout nožem. ,,No ano, mluvím na tebe vejre. Tak co kdybys mi nastavil ruku?"

Kelli se mu rozhodl ruku nastavit. Přece jenom mu po jeho obrovském neúspěchu po boji s tímto skřítkem bylo jasné, že jestli mu chce ublížit, tak na to má nejspíše mnoho nástrojů a možností a pro Kelliho by nebylo rozumné si to zhoršovat. Pomalu začínal věřit, že tohle je skutečnost, že se setkal s nějakým prckem. Aspoň je tohle mnohem zábavnější a dobrodružnější než ta skutečnost, ve které žil doposud.

Ratin se vyšplhal na ruku, která byla pro něj nastavená. Na to Kelli pohnul rukou pryč z oblasti jeho noh a dal ji do polohy tak, aby měl normální pocit při pohledu na skřítka.

,,Dovol se mi představit," spustil skřítek ,,jmenuji se Ratin, jak sis mohl všimnout, jsem malinký a nejspíš mě označuješ za skřítka, což ti vyvracet nehodlám. Předpokládám, že o světě jménem Drafen si neslyšel."

,,Eeeee..." vydal ze sebe Kelli. Nic jiného nedokázal, musel se na chvilku zamyslet nad odpovědí. Vyloučil možnost, že by se ho zeptal jestli je zhulený, dokonce vyloučil i to, že začne mluvit sám k sobě o tom, jak na něj mluví nějaký rarášek. Proto se rozhodl pokračovat v rozhovoru, jakoby mu to připadalo naprosto normální: ,,Velectěný, ó mocný skřítku Ratine, o tomto světě jsem v životě neslyšel."

,,Prosím tě, kdybys věděl, jak se věci mají, poslední, co by tě napadlo, by bylo nazývat mě takovými přívlastky. Dovol mi ti teda vysvětlit, co se tu děje. Momentálně, jak sis mohl všimnout, jsme ve skříni, bohužel tato skříň není zcela zavřená a je to kvůli tvému objemnému tělu. Mé kouzla stačili na to, abych tě dostal do této skříně, jenže kouzlo na přenos jsem měl jenom jedno a s tvojí nohou, která blokuje zavírání, nepohnu. Byl bys tak laskav a pohnul s ní?" pak se Ratin na chvíli odmlčel.

Poblázněný Kelli byl v šoku ještě víc, skřítek, který ho chce unést, ho žádá o pomoc. Chtěl odvětit a vysmát se mu, ale Ratin začal pokračovat: ,,Je mi jasné, že mi nepomůžeš, dokud ti nevysvětlím, o co se tu jedná, takže poslouchej. Drafen je svět plný kouzel a věcí, který byste tady zařadily do fantasy. Každý rok v toto období, se vybere několik šťastlivců, lidí, kterým bude poskytnuto studování tohoto světa a jeho možností na naší univerzitě. Samozřejmě jsou to lidé, kteří mají jisté nadání, nadání, které se tu neuplatní a ani není vidět. Ty jsi jedním z nich, jsi jeden z těchto lidí. Mým úkolem je, dostat tě do toho světa."

Kelli teď koukal s vykulenými oči. Nevěděl, jestli tomu věřit nebo ne. Pořád si nebyl jistý, jestli v sobě nemá nějakou drogu. Ať tak, či tak, Kelli byl překvapený, že se ho skřítek nesnaží zabít, a to co mu řekl, bylo velmi lákavé. Vypadalo to, že kdyby to byla pravda, bylo by to vysvobození od tohoto života, bylo by to něco, co by bylo nového, jedinečného. Kelli to chtěl zkusit, neměl co ztratit a chtěl zjistit, jestli je v představivosti své hlavy, v představivosti nějaké drogy a nebo v realitě.

,,Počkej, nohu ti odsunu. Ale můžeš mi říct, proč zrovna ty? Proč mě přišel odvést skřítek?"

Ratin se momentálně cítil být ponížen. I přesto mu odpověděl: ,,Jsem, jak nás vy lidé nazýváte, skřítek. Vy nás berete do jedné skupiny, ale existují tu dva rody skřítků, pro nás jsme zcela odlišní, pro vás jsme stejní. Já patřím do rodu Nimiovů a dalším rodem jsou Misiové. My Nimiové jsme velmi hrdí, proto mě velmi uráží, jakým způsobem jsi tu větu řekl. Každopádně pro tentokrát jsem schopen to přejít. Abych pokračoval, náš rod jsou samí válečníci, jsme dobrými mágy i bojovníky s meči a vám, lidem co přijdou do jiného, našeho, světa, děláme společníky. Člověk se o tomto světě od svého Nimiho dozví a po celý zbytek našeho života jsme vašimi oddanými společníky, průvodci a spolubojovníky."

,,Moc se ti omlouvám, nechtěl jsem tě urazit." omluvil se mu Kelli.

,,Hlavně to už příště nedělej. A teď, mohl bys pohnout tou nohou?!

Kelli se koukl na jeho pravou nohu, přiložil ji blíže ke své levé noze a sledoval jak se skříň sama zavřela. Teď už tu byla opravdu úplná tma a jediný podmět, který Kelli vnímal, byl Ratin na jeho ruce.

,,Pronesu teď zaklínadlo, které nás přenese do Drafenu. Nemělo by to na tebe nijak působit, jen upadneš do bezvědomí." pronesl Ratin a následně začal mluvit jazykem nám nesrozumitelným. Dlouho to netrvalo a Ratinovi ruce začaly zářit, Kelli zpozoroval i zář, která procházela škvírami skříně v níž se nacházali. Zář byla čím dál tím silnější a Ratin nepřestával prohlašovat zaklínadlo. Brzy to už bylo moc silné a Kelli znovu upadl do bezvědomí.