Pokoj 205

III. //První setkání//

,,Nepanikař!" zaslechl jsem pobavený hlas Taa v mé blízkosti a hodil po něm vražedný pohled, který naznačoval, aby okamžitě zmlkl nebo vypadl.

,,Nemám co na sebe!" vykřikl jsem na něj a rozhodil frustrovaně rukama.

,,Klid," uchechtl se a pro své bezpečí odstoupil o krok dál.

,,Klid? Za dvě hodiny mám sraz se Sehunem, tady není žádný klid!" vyhrkl jsem a bezmocně se přehraboval mezi oblečením.

,,Proč tě nepřevlékli, když už ti obarvili vlasy?" zeptal se s pokrčením ramen.

,,Nevím," zavrčel jsem. ,,Vezmu si tohle," popadl jsem obyčejnou černou mikinu bez potisku a bez dalšího přemýšlení se převlékl.

Byl jsem celý nesvůj. Nejen, že jsem si stále nezvykl na své teď už stříbrné vlasy, ale zároveň jsem se bál, jak bude Sehun reagovat. Jak bude naše setkání probíhat a jak se mu budu líbit. Stačí si zkazit dojem nějakou hloupostí a letím. 

-

Po cestě do společnosti jsem hodně přemýšlel. Jednoduše a naprosto upřímně řečeno- hrozně jsem se bál. Cítil jsem, že se mi podlamují kolena a to jsem ještě nebyl ani nablízku. Jakmile se ale budova SM. Entertainment dostala do mého zorného pole, nasucho jsem polkl. Tak tady to je. Ta obrovská prosklená budova, čekající na mou návštěvu. Když jsem došel blíže, lekl jsem se hloučku lidí, kteří hrdě pózovali u loga SM TOWN. Nejspíš nějaké fanynky. Ovšem uběhlo pár vteřin a SM logo, které bylo do teď středem pozornosti, jsem nahradil já sám. Možná mi to tak připadalo, ale bylo to tak. Koukali na mě. Nikdo o tomhle ale neměl vědět, copak se to dostalo na povrch ještě před mým prvním setkáním se Sehunem? 

Snažil jsem pohledy ignorovat a prozvonil manažera, který o chvilku později stál ve dveřích a zachránil mě od fanynek venku. 

,,Jsem rád, že vše proběhlo dobře. Vítej v SM TOWN, zavazadla si zatím polož tady," promluvil manažer, jakmile jsme se dostali do vstupní haly a ukázal na kožené sedačky u okna. 

Bylo to tu obrovské. Luxusní dojem ale tvořily především trofeje a zlaté sošky vystaveny v prosklené skříňce, hrdě reprezentující každé ocenění, které skupiny této společnosti vyhrály. Mou pozornost ale upoutaly otisky rukou. Konkrétně otisky rukou členů EXO. Našel jsem ruku Sehuna a jemně přitiskl svou dlaň na destičku. Jeho prsty byly delší,ale mé byly štíhlejší. 

Ještě než jsem odešel, nemohl jsem přehlédnout obrovskou dlaň patřící jednomu členovi. 

,,Park Chanyeol?" zamumlal jsem jméno, jemuž patřila obří tlapa a neváhal ji porovnat. 

Jeho ruka byla oproti té mé obrovská. Skoro jako bych byl dítě a on dospělý. 

,,No jo, náš obr Chanyeol," uchechtl se manažer, když si všiml mého zaujatého pohledu. ,,Ten už doufám neporoste," řekl pobaveně. ,,Pokojská ti brzy vezme všechny věci do pokoje. Sehun už tě čeká."

Při těchto slovech mi vyschlo v ústech. V hlavě mi běžely všechny možné scénáře, od špatných až po ty nejhorší a nervozita se mi pomalu dostávala do žaludku. 

,,Není se čeho bát," řekl s úsměvem, nepřehlížejíc mou vystresovanou maličkost. 

Jen jsem se tupě usmál a následoval kroky muže, který mě zavedl k jednomu z výtahů. 

,,Zavedu tě teď do dormu, kde EXO bydlí. Ostatním členům se ale vyhýbej, jak jsem již říkal, tohle je soukromá věc a víte to pouze vy dva. Jestli se to vyvine dobře, třeba tě Sehun ostatním představí, ale nepředbíhejme," vysvětloval, zatímco jsme čekali na výtah. ,,Je ti ještě něco nejasné?" odvrátil pohled ke mně, ale já pouze záporně přikývl a nervozitu dusil kousáním svého rtu. 

Jakmile jsme nastoupili do výtahu, rozhostilo se mezi námi ticho. Ticho takové, že jsem měl chuť vystoupit a utéct domů. 

,,A ještě něco- když budeš něco potřebovat, buď si řekni Sehunovi a nebo volej mi, číslo na mě máš. Ale předem podotýkám, že ne vždy to zvednu," varoval mě a vkročil na úzkou chodbu, přes kterou jsme minuli několik dveří a dostali se do cíle. Aniž bych se stihl psychicky připravit na své první setkání, manažer zaklepal na dveře a pomalu je otevřel. 

,,Baekhyun dorazil," řekl jednoduše a nechal mě vstoupit do pokoje, ve kterém už seděl vysoký černovlasý kluk. ,,Pokud budete něco chtít, volejte. Teď už musím," dodal a zavřel za námi dveře. 

Jakoby se mi slova zasekla v krku. Byl zvláštní. Hezký a dominantní, elegantně oblečený do bílé košile s přísným výrazem. Šel z něj trošku strach. 

,,A-ahoj, já jsem Byun Baekhyun, tvůj nový společník," představil jsem se na začátek a nervózně se uklonil. ,,Doufám, že splním všechny tvé požadavky. Společnost mě vybírala dlouho, ale to už asi víš. Snad budeme spolu vycházet," dodal jsem s nesmělým úsměvem. 

,,Oh Sehun," kývl vyšší hlavou a z chladné tváře vykouzlil hřejivý úsměv, který mě málem dostal na kolena. ,,Posaď se a chovej se tu jako doma. Objednal jsem nějaké jídlo a pití, ale nevěděl jsem, co máš rád, tak jsem vybral od každého něco," podotkl a ukázal na pohovku v rohu místnosti, na kterou jsem se nejistě usadil. ,,Všechny věci ti tu uloží pokojská, takže se o to nestarej. Tamhle je naše ložnice, já spím na levé polovině, ty budeš mít pravou," řekl na závěr a sedl si vedle mě. 

Probíhalo to zvláštně. Po zorganizování všech věcí jsem seděl s čajem u stolku v obýváku a povídal si se Sehunem. 

,,Co máš rád?" zeptal se. ,,Jakou hudbu posloucháš, co jíš, čemu se věnuješ ve volném čase," specifikoval svůj dotaz. 

,,Chutná mi všechno," navázal jsem na jeho otázku o jídle, ,,ale nesnáším okurky," uchechtl jsem se. ,,Taky mám rád psy nebo bubble te-"

,,Zítra svatba," skočil mi Sehun do řeči s širokým úsměvem. ,,Objednám ti svoje oblíbené bubble tea," řekl. ,,Jinak-" zvedl se a na chvíli zmizel v pokoji, ze kterého se vrátil s bílým psíkem v náruči. ,,Představuji ti Viviho. Mého nejvěrnějšího společníka," řekl s hrdým úsměvem. 

,,Tak to se asi nemusím ani snažit, ne?" uchechtl jsem se a pohladil pudlíka po kudrnaté srsti. 

,,Přesně tak, jsi totiž nádherný," přistoupil blíže ke mně a jemně mi přejel palce po tváři. 

Nebýt mé schopnosti nezhroutit-se-v-nejhorší-situaci, asi bych už ležel na zemi v bezvědomí. 

Ačkoliv jsme se znali pouze pár hodin, líbil se mi. Sehun byl opravdu zvláštní člověk.