Pokoj 205

VI. //First Kiss

Bylo úterý, když jsem se tak napůl dozvěděl, co má dnes Sehun v plánu a jak obvykle jsem se nemohl dočkat. Samozřejmě jako správný tajnůstkář mi nechtěl prozradit kam půjdeme a co budeme dělat. 

Dopoledne jsme víceméně strávili válením v posteli a povídáním si o všem možném.

,,Co se bude dít, až skončí tenhle týden?" zamumlal jsem svou myšlenku nahlas a převalil se na břicho.

,,Budu muset pracovat. Hodně, ale nebude to na dlouho," odvětil. ,,Navíc tu budeš mít Viviho, takže nebudeš sám," řekl a ohlédl se na bílou kuličku, která spokojeně oddechovala v pelíšku u postele. 

,,Postarám se o něj, myslím, že mě začíná mít rád," slíbil jsem s úsměvem na tváři.

,,Bude ti za tvou společnost vděčný, nerad ho tu nechávám samotného," přikývl Sehun hlavou. 

-

,,Co si mám na sebe vzít?" zavolal jsem na Sehuna ještě předtím, než jsem vyrazil do mého oblíbeného salónu. 

,,Cokoliv!" ozval se jeho hlas z ložnice po chvíli ticha a já s povzdechnutím vyšel na chodbu. ,,Dík za pomoc," zamumlal jsem sám pro sebe a s nechutí se loudal za stylistkou, která mě čekala o patro výše. 

-

,,Připraven na linky?" zasmála se stylistka zvonivým smíchem a pomaličku se začala přibližovat k mému oku. 

Jako obvykle jsem nechal všechno na ní- od účesu k outfitu až po makeup, který byl má nejméně oblíbená část. 

,,Hotovo," řekla hrdým tónem a já si opět mohl prohlédnout její práci v zrcadle. 

,,Dneska bez slz," pochválil jsem se, hledíc na odraz osoby, která se mi ani zdaleka nepodobala. 

,,Výborně, brzy si zvyknete a budete si je časem dělat i sám," usmála se. 

,,Leda tak ve snu, ale děkuji," zvedl jsem se ze židle a s rozloučením vyrazil do pokoje za Sehunem. 

Když jsem byl na cestě, neočekávaným momentem byly pro mě hlasy ozývající se z druhého konce chodby. Ještě se mi nestalo, že bych někoho potkal a hlavní průšvih pro mě byl, kdyby někdo o mně věděl. Trochu jsem zpanikařil, jakmile se pár metrů přede mnou objevili dva kluci, jeden asi o hlavu vyšší a druhý malý, se zamračeným pohledem, očividně otráven jeho společníkem, který za celou tu dobu nezmlkl. Neměl jsem kam uhnout, schovat se, ani utéct a tak jsem zatnul pěsti a sebevědomě šel naproti nim, dokud se můj pohled nestřetl s vyšším klukem. Rozbušilo se mi srdce. Cítil jsem, že mě chtěl zastavit, protože i jeho o dost menší kamarád si mé maličkosti všiml, ale než stihli cokoliv říct, rychlým krokem jsem uprchl na schodiště a rozdýchával adrenalinový infarkt. 

Jestli se něco dozví, je po mně.   

-

Došel jsem na pokoj a jako první byl uvítán zvonivým zvukem v podobě rolničky na obojku Viviho. Pohladil jsem kuličku po hlavě a vkročil bez zaklepání do ložnice, kde se Sehun převlékal. 

,,Sakra, promiň," zakryl jsem si oči a rychle se z pokoje vytratil. 

Slyšel jsem, jak se Sehun zasmál a otevřel dveře, za kterými jsem se schovával. 

,,Můžeš dovnitř," uchechtl se a nechal mě kolem jeho polonahého těla projít. 

Díval jsem se. A nechtělo se mi uhýbat, ale kdykoliv se na mě Sehun otočil, dělal jsem, že vůbec nemám zájem vidět jeho vypracované tělo a pohled raději věnoval oknu, které bylo dost zajímavější než svaly mého perfektního přítele.