Elforia

Průvodce

Během chvilky jsem stála na nohou a v rukou držíc své dýky jsem se pozorně rozhlížela po okolí.
Když tu jsem ucítila čísi dech na krku.
Vzad vymrštěným loktem jsem nejspíš toho někoho překvapila a on se chytil za břicho.
"Tak to jsem nečekal"
Hlas, který na mne promluvil byl velmi hluboký ale příjemný a také .. známý.
Pomalu jsem se otočila a spatřila známou tvář. Ten elf se mi díval do očí a na tváři měl něco jako úsměv.
"Víš, že to docela bolí"?
"Víš, že kdyby jsi se sem tak nepřiplížil nemělo by tě co bolet?" sykla jsem.
"A mluv potišeji, ostatní spí"
"Co tady vůbec děláš?!"
"Mám za úkol od královny Florie být průvodcem a ochráncem princezny." řekl pyšně.
"Tak to tě asi zklamu, princezna ochranu nepotřebuje jsme tu s ní mi"
Rozhodla jsem se trochu se pobavit, ještě štěstí, že mám svůj drahokam skrytý pod vrstvami oblečení, v noci je zima na tomto území zima.
"Tak to vás musím zklamat, ale já nehodlám porušit přísahu, a proto budu  princezniným ochráncem".  zašklebil se na mě.
Sakra, sakra, sakra, ten asi jen tak neodejde.
"A jak ti mám věřit, že to máš být právě ty?"
"Mám tady dopis pro princeznu od královny" výtězně se usmál.
Jsem nahraná..
"No dobře počkejme s tím tedy do zítřka."
Ohnula jsem se abych si dýky uložila zpět do bot. Narovnala jsem se a všimla si jeho překvapeného výrazu.
Koukla jsem se na svou hruď a tam byl vidět můj bíle zářící diamant, který již nebyl zakrit látkou.
No moc dlouho mi to nevydrželo..
"Vážně?,tak to bylo podlí."
"Vyděsit mě k smrti taky a říkám něco?" ušklíbla jsem se.
Vrazil mi do ruky dopis a šel si sednout na nedaleký kámen.
Rozlomila jsem pečeť a četla dopis.

Milá Noriel.
Doufám, že jste v pořádku, posílám ti po Lorenovi tento dopis, jak jsem říkala, tak dorazil déle,vím, že mu nebudeš věřit. Trefa.
Avšak on má mou plnou důvěru, je to skvělý bojovník, lovec a stopař a věřím, že tě ochrání.
Opatruj se ..

Tak tohle mi matka říkala před odjezdem, že bude mít spoždění.
A já měla takovou radost...

Byla jsem z toho celkem unavená, tak jsem probudila Emericha, který měl hlídku poslední, upozornila ho na Lorena, a šla jsem si lehnout.
Koukla jsem na něj jak tam Loren sedí a kouká na měsíc, lokty opřené o kámen. Proč zrovna on, je arogantní a nafoukaný, nemám z něj dobrý pocit.
Otočila jsem se na druhý bok a chvíli cítila jeho pohled propalující má záda, poté jsem usnula.