Je tady...

Kamarád?

Když vešel dovnitř a rozhlédl se po domě nebyl už  tak usměvavý jako předtím venku, ale podivný, takový jako by cítím moji přítomnost .Tohle není moc dobré když lidé cítí  moji přítomnost...začnou po mě pátrat ještě víc a pak to nedopada dobře věčinou je odtud vyženu a neboj nebo jim musím i  ublížit ,jen proto aby odešli. Radši jsem odešla zpátky do "svého"pokoje a sedla si na okno a jen tak koukala ven.
"Mami ?! Ten můj pokoj je úplně nahoře?  " uslyšela sem se ptát toho kluka své matky a pak kroky na schodech . Zpozorněla jsem a slezla z okeního parapetu. "Ano úplně nahoře je akorát pro tebe !"křičela na něj zpátky...sakra nechci aby tady byl,tohle je můj pokoj a můj zůstane!zavřela jsem potichoučku dveře a zamkla je aby se sem nikdo nedostal ,rodiče ještě než odjeli a nechali me tady tak mi taky nechali klíče ve všech pokojích zevnitř ve dveřích. Došel ke dveřím a zalomcoval se dveřmi...nešlo to :D (yes).
"Mami? ...ty máš klíče od mého pokoje ?!!!" Křičel domů na mámu a pokusil se znova zalomcovat se dveřmi . Tak to jako ne hochu ,ty si můj  pokoj přivlastňovat nebudeš ...tohle je můj  pokoj a můj  pokoj to bude do té  doby dokud ....vlastně  já už umřít nemůžu :D...prostě  tohle je můj pokoj !!! Vzala sem za kliku a začla s ní strašně rychle hýbat nahoru a dolů  a pak rychle odemkla a prostě ty dveře otevřela až bouchli o stěnu co byla hned vedle dveří.Stal tam jako opařenej a vyděšenej s kufrem v ruce.
Myslela sem že uteče,ale on jen zavřel pusu a vešel dovnitř...tak to ne,je moc odvážnej ,to se mi nelíbí...došel až do prostřed pokoje a rozhlédl se po něm.
"Páni..."přišel k oknu a rozhlédl se z něj ven. Přišla sem k oknu vedle toho druhého a otevřela ho .....prudce. Lekl se o koukal zděšeně na okno . "Nechceš mě tady že jo ?" Koukal přímo na mě a usmál se . Má pravdu nechci ho tady ...může tady bydlet,ale né v něm pokoji.Dvakrát sem zaťukala na zeď a on sklopil hlavu ...."Nechceš  mě  v tomhle pokoji? "Sakra začíná mě děsit ....jakto že odpovídá přesně tak jako já? Co se to děje  ? Jediný kdo mě kdy viděli byly jen zvířata tak jaktože mě on vnímá?"Jsi zlá?" Nepatrně zaváhal a udělal krok blíže ke mě. Jedno zaťukání na stěnu...
Chvíli jen tak stál a pak položil kufr na zem a rozepl ho . Vytáhl notebook a zapl ho ,co chce jako dělat?  . Opatrně ho položil před  sebe ,ale tak že  nebyl přímo  před  ním ,ale více  v pravo."Posadíš se vedle mě  ?"zeptal se a ukázal na místo na právě straně. Opatrně sem si sedla a prohlédla si ho.
"Skus něco napsat ... třeba tvoje jméno " řekl a otočil se přímo na mě.
Když chce něco vědět tak ať.... dotkla jsem se dotykové myši na notebooku a najela na google ,rozklikla jsem ho a do kolonky napsala svoje jméno.
"Mám to potvrdit?"zeptal se a myší najel na lupu. Rozklikl to a já pomalu začal odcházet. "Né prosím neodcházej " začal těkat očima po místnosti ...nezustanu nechci vidět sama sebe mrtvou...řekla jsem si spíše v duchu a pomalu odešla na půdu kde jsou schované všechny moje věci a vzpomínky . Rozhodně je tady nenechám dlouho....chci tu bydlet zase sama a vybudovat si zlověstnou pověst o tomhle domě.