Je po nás

420 13 5
                                    

První měla být Adéla. Kdo asi potom co když já.hmmm beztak protože se na mě celou dobu díval tak jako smrtelně. Pak začal řvát a jeden po jednom nebo všichni najednou?A je to jeden po jednom. Vzal Patrika(kamaráda) a sekerou ho... Zabil prostě rozřízl jednou ranou. A krev se rostrikla cca na délku pěti metrů.Bála jsem se jak něco. Viděla jsem jak asi polovina z nás brečí. A já taky.Noo byla jsem celá od krve a ještě ktomh ne od mojí.Chtěla jsem utéct ale neměla jsem kudy. Tak jsem prostě čekala na smrt. Všechny bral po jednom a před očím je zabíjel tou nejhorší smrtí. Tou nejhorší na světě co našel. Nebo znal. První uřízl všechny prsty u toho už řvali, pištěli a krev tekla po celé podlaze. Už ani kousek nebyl čistý. Potom nožem pořezal žádá. Potom škrtil nebo dusil a pak uřízl hlavu. To nejhorší co by sem nechtěla vidět ani ve filmu.Bože chtělo se mi zvracet.Pak šly na řadu další. Ti to neměli tak hrozné buď zastřelil .Nebo se smál tomu jak je připoutal NS točící kolo a házel nože dokud se netrefil.A než jsem se dočkala všichni až na mě, Elišky, Adély a Petr, leželi na zemi celi do krve a pravděpodobně mrtví spíš určitě.Adam potom řekl že na nás si udělá ty nejlepší hračičky. Potom odešel a my se dívali po všech oknech ale všehny zavřené. Běželi jsme nehoru a doufali že tak bude okno. Pak mě napadlo že říkal ať hlavně nechodíme na půdu. Řekla jsem pojďme na půdu! Tak jsme běželi po schodech ale NS druhém patře Adamova pokoje jsme šly pomalinku a potichu. Stačí jenom otevřít střešní dveře a oak střešní okno. Stačí se jen ze skoku nezabit.Honem. Šla jsem poslední a uslyšela jsem jak Adam běží po schodech a po patrach a dívá se do všech pokojů a chodbiček. Neměli jsme moc času .Tak jsem si pohli. Noo ,je to docela výška. Ale ryskem to. Petr šel první a jen si zvrtl kotník. Potom nás chytal ale nemohl stát tak padal zase a s náma. Všichni jsme byli od krve protože jsme pořád padali a dřeli se o větve. Byli jsme všichni dole, od krve,špinaví a unavení.Otevřeli jsme bránu která skřípala a šla těžce otevřít. Po tmě jsme běželi domů a pořád padali. Domů jsme došli asi po hodině a mamka nás osetrovala. Hned jsem zavolali policii a docela jsem je prosili aby ho rovnou zabili.

Oslava NarozeninKde žijí příběhy. Začni objevovat