Sweet sweet Suga

3

Nechala jsem to být a pustila se do jídla. Neměla jsem moc hlad, protože jsem před hodinou snídala. Moc často totiž nesnídám, to kvůli matce, ale teď doufám že zase začnu. Snědla jsem jenom trochu, protože jsem byla plná a už jsem opravdu nemohla. Odstrčila jsem tácek s jídlem trochu na stranu, aby mi nepřekážel.

Na chvilku jsem zavřela oči a nevnímala okolí. Snažila jsem se vžít do hudby, která mi hrála ve sluchátkách. Za chvilku jsem se přistihla, že jsem začala lipsingovat. Otevřela jsem oči a všimla si toho debila jak se snaží zadržet smích.

Bože můj...to se fakt může stát jenom mně toto. No nic. Zamračila jsem se na něj a on přestal a zase nahodil poker face. To je fakt něco tohle fakt. Je tu se mnou hodinu a už mně sere. Snad ho v Soelu nepotkám.

Fakt jsem se nudila a chtěla si povídat, ale nemůžu. Musím ho ignorovat jako on mě. Vytáhla jsem si noťas a pustila si film.
Byla jsem do něj tak zažraná, že jsem si ani nevšimla, že mi ten kokot usnul na rameni. Zjistila jsem to až na konci. Odstrčila jsem jeho hlavu, aby se o mně neopíral. Fakt mě sere mladík a to ještě ani nejsme v půlce letu. Jebu na něj. Řeknu si a vyndám si skicák a tužku. Sednu si tak jak je mi to pohledné a je mi jedno že mu moje hnáty lezou až do prdele. Stejně spal tak co? Nevěděla jsem co nakreslit, tak jsem si prostě jezdila tužkou po papíře a tvořila nějaké náhodné čáry. Asi po 10 minutách jsem to vzdala. Chvilku jsem se koukala na toho krypla. I když spí tak mně sere, ale proč je tak zatraceně hezkej? Pak napadlo, co kdybych ho nakreslila. Abych tak měla aspoň vzpomínku na největšího hňupa v letadle. To tak. Řekla jsem si pro sebe.

Našla jsem nějakou fotku v mobilu a překreslila jí. Jo to je tak když jste bez nápadů. Asi po hodince jsem měla hotovo, moc se mi to nelíbilo, ale podle Elišky to říkám na všechno. Uklidila jsem skicák a koukala se z okna. Po chvilce mi ztěškla víčka a já usnula.

•○•○•○•○•○•○•○•○•○•○•○•○•○•○•○•○•○•○•

Pomalu jsem otevřela oči, protože se mnou někdo třesl. Chvilku jsem nic neviděla, jelikož jsem byla rozespalá. Fakt nesnáším když mně někdo budí. Párkrát jsem zamrkala, abych mohla aspoň něco vidět. Samozřejmě že se mnou třesl ten kluk. Fakt super no.

"Co je?" Řeknu rozespale.

"Nic, je že za chvíli přistáváme."

"Hmm dík." Zamumlám.

Promnu si oči a podívám se na něj. Čte si zprávy na mobilu. Fakt nevím co je zač když tam má asi tisíc nepřečtených zpráv.

"Hele promiň za včerejšek...asi jsme nezačali zrovna nejlíp." Snažím se mu omluvit, protože si fakt chci povídat.

"Hm...."

"Jak se vůbec jmenuješ?"

"Min- Počkej ty mně....neznáš?"

"Měla bych?"

"No víš já- Ale nic, zapomeň na to."

"Hm tak děkuju no..."

"Není zač"

●●●

Konečně jsme přistáli a já mohla konečně vypadnout. Díky bohu za to.
Doufám že aspoň Eliška má dobrou náladu.

"Ahoj, tak jak si s ním dopadla?"

"Co?"

"No s tím klukem.....jak si vedle něj seděla."

"No doufám že už ho neuvidím"

"To to bylo tak strašný?" Zasmála se.

"Jo a už pojď."

"No jo"

Vyšli jsme z letiště a tam limuzína. Co to tady dělá? Žeby tu byl někdo slavnej? Najednou se za mnou objevil ten kluk. Radši jsem se zkovala za Elišku, aby mně neviděl. Ten kluk si zalezl do limuzíny a za ním dalších 6 kluků. Ty vole tak já celou dobu seděla s někým slavným a zjistím to až teď? Tak to už všechno vysvětluje. Proč mi to sakra neřekl? No nic i když je teda slavnej stále to nemění fakt že je idiot. Limuzína už odjela a my čumíme jak debil. To se fakt může stát jenom nám. Dostala jsem hlad, tak jsem chytla Elišku za ruku a táhla jí pryč, protože se to tu začalo plnit fanoušky, tak jsme radši rychle zdrhly.

"Ely já mám hlad, pojďme se někam najíst."

"No dobře zkusíme najít nějakou testauraci."

Vytáhla mobil a zkusila nějakou najít. Já se zatím koukala po okolí. Před letištěm bylo spoustu lidí a hlavně teda těch fanoušků. Furt řvali něco korejsky. Asi bych se jí měla už naučit. Protože takhle budu vědět úplný hovno. Ještě že Eliška umí jinak bych se tu nevyznala.

"Jo jedna je tu hned za rohem."

"Aspoň něco"

Šly jsme se teda najíst. Doufám že tam bude aspoň někdo umět anglicky. Vešly jsme dovnitř a sedly si na poslední volné místo. Je tu fakt hodně lidí. Za chvilku nám přinesli jídelní lístky. No díky bohu že to měly přeložené, jinak bych se asi posrala. Objednala jsem si nějaké neznámé jídlo. Fakt jsem měla hlad, takže mi bylo jedno co dostanu. Jím v podstatě všechno, takže mi nevadí když mi donesou nějakou chobotnici nebo tak.
Donesli nám jídlo a my se do něj pustily. Nevím co to bylo, ale mega mi to chutnalo. Tak jsme se cpaly, když se otevřeli dveře. Všichni se tam najednou seběhli a něco řvali. Otočila jsem se abych věděla co se děje. Dovnitř vyšlo sedm kluků. Né...tto nemůže být pravda....on mně snad bude pronásledovat do konce života. To je už moc velká náhoda. Otočila jsem se zpátky na Elišku.

"Ely tto...je on.."

"Fakt?! To je náhoda a jelikož vám to minule nevyšlo tak si s ním půjdeš promluvit!"

"Ale próč?"

"Žádné ale! Prostě tam půjdeš a hotovo!"

"Donuť mně."

Vstala a vytáhla mně z místa takovou silou, že jsem spadla na zem. A zrovna když šly kolem našeho stolu. Podívala jsem se ně omluvným pohledem. Ten kluk stál přímo nade mnou. Jen se na mě ušklíb a šel si stoupnout vedle.

"Já...no...omlouvám se."

"Příště dávej pozor." Řekl mi nějakej rudovlas se zářivým úsměvem.

Jen jsem se usmála a zase se posadila. Oni si mezitím šli sednout.

"Fakt díky.."

"Není zač, doufám že je zase někdy potkáme, ten rudovlas se mi líbí." Usmála se na mně.

"Hm doufám že schniješ v pekle."

"Taky tě mám ráda."

"Hmmm"

"Nebuď uražená dělám to pro tvoje dobro. Už je na čase si najít kluka."

"A to to musí bejt nějakej prachatej korejec?"

"Ještě řekni že se ti ta představa nelíbí."

"Já...já nevím....navíc se ani neznáme."

"Hm to se dá lehce napravit." Jen se trochu ušklebyla a pokračovala v jedení.

Jen jsem se na ni podívala a dál se věnovala jídlu.