23.12. Co jsem si říkal každý rok? Jo, už vím. Ať Vánoce utečou, co nejrychleji, ať mám klid. Teď bych si nejradši přál, ať jsou tyto dny, co nejdelší. „Delaney?” Zašeptal jsem, podíval se na ní a ona se usmála a usrkla si horké čokolády. Oba dva už máme zabalené dárky, dopomáhali mámě s cukrovím a dozdobili stromeček. „Víš, že tě miluju?” Zašeptal jsem a ona se ke mně přitulila. „Já tebe víc,” políbila mě na tvář a smutně se usmála. „budeš mi chybět.” zamumlala neslyšně a já si jí více přitulil k sobě. To ona mně taky.
Dále jsme se mazlili a kochali výhledem, když "mě náhodou zavolala máma". Dneska mělo sněžit a já v to doufal. Zatím se mi to nějak nevedlo, ale i tak jsem svůj plán chtěl uskutečnit. Na okno v obýváku jsem bílou fixou napsal "Let it snow" a bílé vločky kolem. Na parapetu jsem nechal adresu. A jde se na to. „Delaney?” zavolala jí máma.
Brusle mám, hudba zařízena, světla ztlumena. Mám všechno! Přesně na čas slyším kroky a překvapené zalapání po dechu. „Vítej na místě našeho prvního rande. Smím prosit?” Držel jsem brusle a druhou ruku jsem jí nabídl. „Williame..” zašeptala, ruku přijala a zadržovala slzy.
ČTEŠ
Vánoční přání
NouvellesCo když ztratíte svou drahou polovičku a je to jediné, co si k Vánocům přejete? Co když se vám zjeví a máte rok na to, abyste prožili celý život?
