Sestry

Kapitola 13. - Cesty nováčků

Ahoj, protože zítra touto dobou jedu do divadla, aktualizuji kapitolu už dneska. Přeji vám krásné počtení :)

------------

Pomocí mapy základny dokázali přátelé najít první nádvoří v první zóně. Bylo snadné se tam dostat. Stačilo jenom následovat dav ostatních vojáků. Prokazovat se znakem u první brány nemuseli. Byla otevřená od botů, kteří šli jako první. Za nimi dav uzavíral Autobot z dozoru a dokopával před sebou tlustého a zavalitého mecha.

„Pohni kostrou!" bylo každou chvíli slyšet. „Takhle courat se, jsem ještě nikoho neviděl! Hni sebou bečko!" Tlustý bot, se kterým se očividně nikdo nechtěl vybavovat, čas od času upadl. „U Prajiskry! Jak se mohla tahle obtloustlá mechnice dostat až sem?"

Clouddash se ohlížela a vypadala nerozhodně. Armorstream pochopila, nad čím si její přítelkyně láme hlavu. Nebylo to hezké, když ten bot nemá nikoho, kdo by se ho zastal. Podívala se jí do optik a kývla.

Obě zpomalily, až se dostali nakonec. Bot klopýtl, ale to už serva obou fembotek vystřelila a každá ho chytila za jedno servo. Pomohly mu vstát. „Jak to že jsi tak pozadu Cobalthide?" vymyslela si Clouddash náhodné jméno. „Stalo se s tebou něco? Já vím, že ze sebe dokážeš dostat víc, no tak!"

Bot na ně hloupě hleděl. „Ale já nejsem..." ztichl, když viděl záblesk v jejích optikách.

Dozorce se mezitím vzdálil. Teď už takovou odvahu nemáš co? utrousila Armorstream v mysli. Pomohla Clouddash mecha rozhýbat a když byli dost vzdálení od dozorce, zeptal se: „Proč mi pomáháte?"

„Protože rády děláme dobré skutky," odpověděla mile Clouddash. „Proč se vůbec tak loudáš? Nevzali by tě sem, kdybys nebyl po výcviku," ukázala na jeho znak na rameni, „přinejmenším základním."

„Někdo mi to udělal naschvál. Já se umím rvát jak divý a v boji jsem jeden z nejlepších... v těžké váze samozřejmě. Někdo mi musel dát něco do jídla nebo mi v úsporném režimu něco píchnout to těla. Ráno když jsem přišel k sobě, div že jsem se vůbec pohnul! Teď je to už lepší," dodal a smutně zakroutil hlavou.

Fembotky se na sebe podívaly. Proč by mu to někdo dělal? Vyzvídaly, jestli tu nemá nějakého rivala z tábora. Odpověděl, že ne, že sem přijel mezi samými neznámými boty. Moc mu do řeči nebylo. Fembotky to chápaly a tak mu pomohli alespoň do hloučku ostatních vojáků. Bylo to s ním čím dál lepší a už s nimi mohl srovnat krok.

Iridia a Wenerit - speciálně Wenerit - se po něm podívaly poněkud znechuceným pohledem a rychle si mezi sebou něco pošeptaly. Ani Clouddash ani Armorstream to nepostřehly, protože se vybavovaly se Slimbitem a vysvětlovali, proč se pro bota vrátily.

„Tohle je Slimbite," představila ho Armorstream. „Já jsem Armorstream, tohle je moje nejlepší kamarádka Clouddash a támhle vepředu to jsou Iridia a Wenerit."

„Těší mě. Líbí se mi jméno, co jsi mi dala," podíval se s širokým úsměvem na Clouddash, „ale já se Cobalthide nejmenuju. Jsem Amethead. Ještě jednou díky za pomoc." Clouddash se jen tak lehce usmála a řekla, že není zač.

Došli na nádvoří a zastavili se s davem. Před hlavy všech mohly nejlépe vidět Armorstream a Clouddash a tak menším přátelům říkaly, co vidí. Před shromážděním stál onen starý mech, který měl včera uvítací proslov. Vedle něj stáli čtyři další velitelé po každém jeho boku dva. Podle označení, které měl jeden z nich na hrudi, zjistily, že jde o poručíky.