Armorstream a Clouddash jsou obyčejné kadetky, které nedávno dokončily výcvik a chystají se narukovat do autobotské armády. Obě se potkají naprostou náhodou a stanou se z nich kamarádky. Časem se dozvídají, že nejsou jako ostatní vojáci, jak si vždy...
Malá mohutná fembotka bušila do elektrických mříží a ignorovala bolest, kterou jí proud způsoboval. Řvala zoufalstvím a volala svou kamarádku, ale odpovědi se nedočkala. Dělala to už pěkně dlouho a síly jí rychle docházely. Když už nemohla dál, bouchla naposledy do mříží a stočila se na zemi do klubíčka.
„Clouddash," brečela, „pomoc!"
Nevěděla, kde to je, nevěděla, jak se sem dostala ani co tu dělá. Byla ale zavřená v kleci a to už pěkně dlouho. Kdo by jí zavíral? Nikdy neměla s nikým až takový problém, že by ji někdo šikanoval. Nikdy s nikým neměla žádné problémy, a když už tak si dokázala poradit. Nyní byla naprosto bezmocná. Bezmocná a sama.
Poslední, na co si vzpomínala, byl tábor. Jakoby na něj padla tma a ona pod náporem nějakého impulzu usnula.
Co když to byli pašeráci? Co když se dostali do tábora a vyhlídli si ji a Clouddash, aby je mohli paralyzovat, rozebrat a jejich součástky použít do nějakého destruktivního stroje zkázy? Lightsteel se z té myšlenky klepala strachy. Jako malou jí tím strašili starší mechové a fembotky. Říkali, že až to bude nejmíň čekat, unesou ji zlí Cybertroniané, kteří si libují v rozebírání nevinných younglings a jejich jiskřičky si věší kolem krku. Později se sice toho strachu z pašeráků zbavila, ale teď se zase vrátil.
„Clouddash!" zafňukala. Chtěla být u své velké kamarádky v bezpečí. Ona by ji před vším zlým ochránila. Je velká a silná a umí bojovat a je to její nejlepší kamarádka. Zavřela optiky a opakovala si to stále dokola a dokola a snažila si představit, že není uvězněná v kleci, že je doma v táboře s Clouddash.
...
Slimbite přišel k sobě v důvěrně známé místnosti. Vstal se země a narovnal se do své plné výšky. Potřásl hlavou a začal namátkou hledat Growla. Nebyl tady. Museli mu ho vzít. Slimbite něco takového čekal. Zvláť od těch, kteří ho věznili.
Pokud to byli ti, které myslel, znal je moc dobře. Stejně jako toto místo. Byli jeho minulostí a z hloubi duše si přál je už nikdy nepotkat. Pokud zjistí, že Growlovi něco provedli, nebude váhat a zabije je. Tedy pokud se mu to podaří.
„Ahoj, Slimbáááájte!" ozvalo se zprava. Slimbite ten hlas nesnášel. „To jsem rád, že tě zase vidím." Tichem se nesly kroky a zastavily se až u něj. „Ty neumíš pozdravit?!" zavrčel mu u zvukových senzorů jedovatý hlas.
Slimbite zatnul pěsti. „To si ty nezasloužíš!" štěkl zlobně. Zaslechl pohrdavé odfrknutí.
„Jaká škoda, že jsi nešel tehdy s námi. Nemusel by z tebe být tenhle nicotný kadet. Autoboti! Pche! Jak dlouho už u nich jsi a nemáš ještě ani jejich znak!" posmíval se. Slimbitovi zacukala serva potlačovaným hněvem.
Z druhé strany místnosti přišel další hlas. „Jen klid, Slimíku."
Slimbite po osobě střelil pohledem. Byl to hubený Decepticon, který si to plavnými kroky mířil přímo k němu.
„Podíval se na mě první," prohlásil s úšklebkem. „Dlužíš mi energonové tyčky."
„Máš je mít!" odsekl první z nich. Znělo to, jako by si ti dva dávali sázky. Slimite byl znechucený. Probodl pohledem i toho druhého. Stejně hubeného a stejně slizkého. Ten na něj vycenil denty a transformoval pravé servo v čepel.
Druhý udělal to samé a oba Autobota obcházeli v kruhu. Vypadali jako dvě šelmy, které se co nevidět poperou o kořist.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
