Emily & Max

Max

Seděl sám u stolečku. Ve školce měli před obědem chvíli čas si hrát. Kolem sebe měl rozházenou spoustu barevných pastelek a fixů. Snažil se nakreslit krásný obrázek pro maminku. Dneska měla narozeniny a malý Max jí chtěl udělat radost.

Na obrázku byl on, maminčin přítel a jejich pejsek Ron, jak se drží za ruky.

„Maxi. Proč si nejdeš hrát za ostatními?" přisedla si k němu paní učitelka. „Maluju obrázek pro maminku. Dneska má narozeniny," řekl s úsměvem, hlavu sklonil k pastelkám a vybíral, jakou barvu budou mít šaty maminky na obrázku. „To je od tebe velmi krásné, Maxi," paní učitelka ho pohladila po vlasech a odešla za ostatními dětmi.

Max jí dělal starosti. Kromě společných aktivit, u kterých musel být, trávil čas ve školce sám. S nikým se nebavil. S nikým si nehrál.

Mluvila o tom i s maminkou. Ta ale nevěděla, proč tomu tak bylo. Taky jí dělal starosti. Většina dětí si chodí s kamarády hrávat ven nebo si je vodí domů. Malý Max ne. Nikdy nikam nechtěl jít. Nikdy si nikoho nepřivedl. Nikdy pro něho nikdo nepřišel.

Paní učitelka ho sledovala se smutným výrazem a přemýšlela, jak ho nejlépe zapojit do kolektivu.

Najednou k němu přišel Patrik. Malý velký tyran. Rád ubližoval druhým dětem ve školce. Nebyl den, kdy by něco neprovedl.

„Co děláš?" promluvil na Maxe, který leknutím zvedl hlavu. „Kreslím mamince obrázek k naro..." nedořekl to, protože mu Patrik jedním pohybem ruky smetl ze stolu skoro všechny pastelky na zem a se smíchem odešel. „Patriku!" zavolala na něj paní učitelka. „Pojď to posbírat." Patrik se zatvářil otráveně. „A proč jako?" otočil se drze na paní učitelku. „Patriku neodmlouvej a pomoc to Maxovi posbírat. Řekneme to mamince, jak si pro tebe přijde," řekla a rozešla k malému Maxovi. Ten už si mezitím většinu pastelek posbíral sám. Posadil se na stoličku a začal znovu kreslit. Paní učitelka ho znovu se smutným úsměvem pohladila po vlasech a odešla do kuchyně zkontrolovat, jestli už mají děti připravený oběd.

„Děti, běžte si umýt ruce. Budeme obědvat," řekla paní učitelka, když vyšla z kuchyně. Max se zvedl a rozběhl se k ní. „Paní učitelko! Bude se to mamince líbit?" zeptal se s nadějným úsměvem na rtech. „Moc hezké, Maxi. Maminka bude mí určitě velkou radost," pochválila ho. Max s radostným úsměvem utíkal do šatny, aby si obrázek schoval. Nechtěl ho ztratit ani zničit. Vrátil se do třídy a zamířil rovnou do koupelny umýt si ruce, aby se mohl posadit ke stolečku, kde už na něj čekal oběd.

Měl velkou radost. Obrázek se mu povedl.

Za chvilku si pro něj přijde maminka a on jí ho bude moct konečně dát.