Emily & Max

Půjdeš si k nám hrát?

Z Emily a Maxe se stala nerozlučná dvojka. Trávili spolu všechen čas ve školce.

Paní učitelky s úsměvem pozorovaly, jak se malý, zamlklý Max díky svojí nové kamarádce začíná zapojovat do kolektivu.

I doma si všimli, že se Max za posledních pár týdnů změnil. Do školky chodil rád a s úsměvem. To u něj nikdy nezažili. A taky pořád mluvil o nějaké Emily. Jeho maminka netušila, o koho jde, ale byla ráda, že si konečně našel kamarádku.

„Kdo je vlastně ta Emily, Maxi?" zeptala se jednou maminka po cestě ze školky, když jí Max vyprávěl, jak si spolu celý den hrály. „Moje nová kamarádka. Přišla k nám do školky před pár týdny," odpověděl Max s úsměvem. „Tak to bych ji ráda poznala. Proč ji někdy nepřivedeš k nám?" maminka mu položila další otázku. „A to můžu?" otočil se na ni s nadějí v očích. „Samozřejmě, Maxi," pohladila ho po vlasech.

Druhý den ve školce netrpělivě čekal, až přijde Emily, aby se jí mohl zeptat, jestli si nechce jít k němu po školce hrát.

Konečně ji zahlédl, jak se ve dveřích loučí s maminkou.

Nedočkavě čekal až se vedle něj posadí, aby jí mohl říct, že mu maminka dovolila ji přivést k nim domů.

„Emily!" zvolal, když se Emily přiblížila. „Hádej co?" usmíval se od ucha k uchu. Emily překvapeně vykulila očička. „Copak?" zeptala se nesměle. „Půjdeš si k nám hrát? Maminka mi to dovolila," řekl nadšeně. Ale najednou ho zaplavil strach. Co když nebude chtít. Co když si s ním ve školce hraje jen z lítosti? Sklopil hlavu k zemi a čekal, co řekne.

„Jestli mi to maminka dovolí, tak půjdu ráda," řekla s úsměvem.

Max byl nadšený. Konečně si domů přivede kamarádku. Opravdovou kamarádku.