O R D I N A R Y

1.

Kapky deště pomalu stékaly po okně dolů a tvořily mokré cestičky, do kterých se následně vlévaly další a další kapky. Pohodlně jsem seděla na sedadle v autobuse na cestě do mého nového domova.V uších jsem měla sluchátka, ze kterých se linula moje oblíbená hudba. Koukala jsem se z okna a z odrazu si prohlížela svoji tvář, na které byly modřiny, které buď už pomalu mizely nebo byly zamaskovány make-upem, který stejně moc nepomohl.
Když autobus pomalu zastavoval na mé zastávce, začala jsem se sunout k mému kufru a následně ke dveřím.
Hned co jsem vystoupila z příjemně zahřátého autobusu, mě ovanul chladný vítr, který mi odvál vlasy do obličeje. Jemně jsem si z obličeje shrnula vlasy a i s kufrem se vydala k velké bráně, do které vstupovalo mnoho studentů.Nechápu lidi kteří nemilujou déšť. Je to uklidňující počasí , ve kterém vždy dokážu nejlépe přemýšlet.
Po vstupu na obrovský pozemek jsem se i se sluchátkama v uších vydala do velké budovy, která mi teď bude sloužit jako domov.
Po cestě jsem potkala mnoho lidí, jak vysokých tak i malých různých podob.Po chůzí dlouhou chodbou jsem konečně narazila na dveře s číslem 216.Můj pokoj.Asi nejhorší na tom je, že budu mít spolubydlící. Od tragedie jsem se s nikým moc nebavila a tak jsem si zvykla na samotu. Opatrně jsem vzala za stříbrnou kliku a vešla do malé předsíně kde byly jedny dveře a vstup do kuchyňky. Odložila jsem si kabát,boty a kufr a vstoupila do kuchyňky. Tohle je soukromá škola i ubytování čili prostor je větší než obvykle. Za deskou kuchyně byla menší pohovka a další dveře. Pomalu jsem dveře otevřela, čímž se mi naskytl pohled na pokoj s dvěma postelemi.Chtěla jsem mít co nejdřív vybaleno a tak jsem se ještě koukla do malé koupelny a šla si do pokoje vybalit.Vybrala jsem si jednu postel a jako obvykle se sluchátkama v uších jsem si začala vybalovat a zútulňovat mojí stranu pokoje.

Budu ráda, za každé upozornění či opravu 🌝
_Michelle_xxx🌸