O R D I N A R Y

2.

Po dlouhém vybalování jsem se rozhodla, že si skočím na kafe do nejbližší kavárny, která je hned za rohem ve velkém nákupním centru.
Po cestě jsem se rozhlížela po krajině a po lidech co tu chodí.Nějací lidé jdou sami,spěchají nebo jsou i rodiny, které si šťastně poskakují.Při pohledu na šťastné rodiny jse mi zastesklo po mamce, která už tu není.
Hned co jsem došla k velké budově obchodního centra, jsem vešla a zamířila k útulné kavárničce.Šla jsem k pultu a obědnala si svou kávu.Když mi ji přinesli ke stolu u velkého okna, poděkovala jsem a kochala se krásným výhledem. Přitom mi ale v hlavě zablesklo několik vzpomínek na otce, od kterého jsem dalo by se říct utekla.
Vzpoměla jsem si na to jak se po maminčině smrti změnil a jak vypadaly nějaké dny.Vždy když jsem slyšela otce, že se vrátil z práce nebo hospody, jsem rychle zaběhla do svého pokoje a zamkla se.Vždy bušil na dveře ať otevřu, ale já věděla že by mi ublížil, a tak jsem jen nehybně seděla na posteli a koukala do prázdna dokud nepřestal. Bohužel, když jsem pokoj nestihla zamknout, čekal mě trest ve tvaru zbití.Vždy mě několikrát uhodil a pak odešel do své ložnice, ze které vždy vyšel až ráno.

Když jsem se odprostila od svých myšlenek.Opustila jsem už prázdný hrnek, kde ještě před chvilkou byla horká tekutina, a vyšla jsem do obchodu opodál abych koupila nějaké pití a jídlo do lednice.
S košíkem v ruce jsem se procházela mezi regáli obchodu. Nakonec jsem si koupila vodu,zeleninu a nějaké pečivo.když jsem zaplatila i s nákupní taškou jsem se vydala zpátky na pokoj.když jsem vyšla z budovy otevřela jsem si pití a chtěla jsem se napít, ale skrz moji neopatrnost jsem do někoho narazila a vylila na něj polovinu obsahu lahve.

,,Moc se omlouvám" sundala jsem si rychle sluchátka z uší a kousek zaklonila hlavu nahoru, protože osoba byla o něco vyšší než já.

,,To ti mockrát děkuju, příště koukej na cestu!" Začal na mě dotyčný křičet.

,,Hele já se ti omluvila jo, nebuď citlivka je to jen voda"řekla jsem na jeho vkus asi moc drze , protože měl v obličeji udivený výraz.

,,Dávej si na mě pozor"řekl blízko u mého ucha a já si až teď všimla, že tu má kamarády.

Hned co jsem dorazila na pokoj jsem si v předsíni všimla dalších bot.
Vešla jsem tedy do pokoje a narazila na brunetku asi stejně vysokou jako jsem já.

,,A-ahoj"zamávala jsem jí, protože jsem nevěděla co jiného říct.

,,Ahooooj" usmála se na mě brunetka a objala mě.

Chvilku jsme si povídaly o všech možných věcech, aby jsme se poznaly.Ptala se na rodinu, to jsem ji ale řekla jen o mamce.

,,To je mi líto"koukne na mě smutně.

Najednou se z předsíně ozval divný zvuk.

,,Ooo už je tu. Hope chtěla bych ti představit mýho bráchu Jacka"ukáže na dveře ,ze kterých se vynoří postava.

,,Ty?"řekneme oba najednou.

Budu ráda, za každé upozornění či opravu 🌝
_Michelle_xxx 🌸