Otevřela jsem oči, zdálo se mi jako by pramínek světla vycházel z té staré skříně. Promnula jsem si oči, to se mi určitě něco zdá. Štípla jsem se. Uhm, co to je? Už jsem se vážně trochu bála. Vstala jsem a pomalým krůčkem jsem se vydala ke skříni. Bylo to jako z hororu, vážně jsem měla nahnáno. Pomalu s velkým polknutím jsem otevřela dvířka. Ve vnitř jakoby byly ještě další dveře ze kterých vycházelo světlo. Na moment jsem si myslela že slyším něčí hlasy. Bála jsem se tak jako nikdy. Nevěděla jsem jestli je otevřít a už vůbec jsem nevěděla jestli je tohle realita. Nakonec jsem sebrala odvahu a otevřela jsem. Do očí mě praštil nával ostrého světla. Zakryla jsem si obličej rukou a pomalu vešla do místnosti. Pomalu jsem se rozkoukávala a mé oči si zvykali na ostré světlo. Když jsem se rozkoukala poznala jsem že stojím v něčím pokoji. Ze z dola vycházeli mužské hlasy. Kde to k sakru jsem? V hlavě se mi honial jen tato myšlenka. Kam jsem se to dostala? A už vím určitě že tohle je jen sen. Rozhlédla jsem se po pokoji. Byl pěkně vybavený, ale ten bordel. Hrůza. Půjdu se podívat kde to vlastně jsem. Otevřela jsem dveře a dostala jsem se na chodbu. Bylo tam hodně dvěří a schodiště dolů. Hlasy jsem už slyšela zřetelněji. Byly takové klučičí až mužné, bála jsem se u koho jsem se to asi objevila. Potichu jsem popošla ke schodům a sešla jsem pár schodů dolů, tak aby mě neviděli. Nakoukla jsem dolů. Viděla jsem čtveřici kluků jak sedí u televize. Chtěla jsem sejít ještě blíž, když v tom mě někdo vytáhl nahoru. Díval se na mě rozzlobenej kudrnáč. ''Sakra, co tuděláš?! To nám fanynky nemůžou dát ani na chvíli pokoj?'' byl asi hodně naštvaný. Strnule jsem na něj koukala. ''Co se děje Harry?'' zařval kdosi ze zdola.
Nemohla jsem ani mluvit ani se pohnout. ''Nic Liame'' zařval kudrnáč. '' No tak mluv, co tu děláš? Jsi novinářka? '' mračil se.
''Uhm, promiňte pane. Já vlastně nevím co tu dělám a ani nevím kdo jste'' zamumlala jsem. Jeho výraz se změnil z rozzuřeného k nechápavému. ''Ty nevíš kdo jsem? A nevíš co tu děláš?'' No byl mi povědomý, ale nemyslím si že bych ho znala. ''Ano přesně tak.''
zírala jsem na něj. ''A myslíš že ti na to skočím?'' znovu se zamračil. ''Hej Robine, Steve. Máme tu problém.'' zařval na někoho. ''Za chvíli přijdou mý bodyguardi a vyvedou tě, promiň ale tady nemáš co dělat'' řekl. Sakra co teď? Kde je ten pokoj ve kterém jsem se ocitla popvé? Zkusila jsem náhodu. Rozeběhla jsem se do pokoje s pootevřenými dveřmi.
By: Horánek *-*
