SKY //Bellarke ✓

(1)

Clarke

Clarke se usmála před zrcadlem a její úsměv vzrostl, když její bratr vstoupil do místnosti.

Clarke: Kdo je připraven vyrazit? *Pročísla Patrikovy vlasy a také udělala rychlý copánek Riley* Hned co se dostanu ze školy, vyzvednu vás s Raven, zůstanete s ní na dvě hodiny a poté vás vezmu a pojedeme domů.

Riley: Teto Raven! *Zářivě se usmála a Clarke se uchechtla. Riley se zamračila a Clarke se na ni podívala* Musíš jít znovu do práce?

Clarke: Jsou to jen 2 hodiny, zlato.

Patrick: Můžeme si po večeři zahrát karty? *Clarke kývla rychle hlavou a oni ji objali*

Clarke: No tak, musíme jít. Je to váš první den v sedmé třídě. Neměli byste být pozdě.

*

Poté, co je Clarke zavezla do jejich školy, procházela ttou její, dokud nenarazila na Raven, která na ni čekala.

Raven: Dobré ránko, Sluníčko. *Objala Clarke* připravena na poslední rok?

Clarke: Moc ne. *Vydechla* Byla jsem tak unavená.

Raven: Tvůj život je naprd, Clarke, ale můžeš mě nechat ti pomoct.

Clarke: Jsem v pohodě, je mi dobře.

Clarke a Raven procházeli třídou a všimly si, že na stole jsou papíry se jmény. Raven zjistila, že má sedět vedle Octavii Blake a Clarke vedle Bellamyho Blake.

Chtěla si své mmísto vyměnit, neboť chtěla sedět vedle Raven, ale učitelka už byla ve třídě, tak že to nemohla změnit.

Raven: Hodně štěstí. *Řekla pomalu a Clarke vydechla*

Clarke: Proč se ho každý bojí? Prostě to nechápu.

Raven: Není špatný. Prostě jen nemá rád mluvení. To je vše. *Pokrčila rameny, ale Clarke jí ignorovala*

Clarke: Dobré ránko! *Řekla šťastně, když si sedala k Bellamymu.* Jsem Clarke. Clarke Griffin. Byli jsme spolu ve třídě už jako malé děti, což zanmená, že jsme spolu vyrostli a vídali se, ale nejsem si jistá, že víš, kdo jsem, protože jsme spolu ještě nikdy nemluvili a-

Bellamy: Skončila si? *Zvedl obočí, dívajíc se na něj a ona se poníženě začervenala*

Clarke: Jo, promiň. *Podívala se dolů, ale poté se zase usmála* Ty nemáš rád svůj hlas nebo co? Protože za ty roky, co jsme spolu strávili, tohle je poprvé, co tě slyším mluvit. Nebo jsi možná něco řekl, ale byla jsem tak zaneprázdněná, že jsem si nevšimla.

Bellamy: Moc mluvíš. *zasténal a Clarke nemohla říct, zda to byl kompliment nebo urážka*