SKY //Bellarke ✓

(6)

Časový skok- 2 měsíce

Bellamy: Neřekla si mi, že máš falešný průkaz? *Zeptal se, když dorazili do parku, kde si měli vyjít*

Clarke: Musela jsem si ho udělat, byla to jediná možnost, jak jsem si mohla ponechat moje sourozence. Kdyby si mysleli, že jsem starší, nechali by mi je a nebyli by posláni do dětského domova.

Bellamy: Jsi statečná, Clarke. Nemyslím si, že by mě tohle napadlo.

Clarke: Napadlo. *Vyšla z auta a usmála se na něj* Protože by si udělal cokoliv, abys ochránil někoho, koho miluješ.

Bellamy: Bála ses? *Vzal malou deku a košík, který připravila*

Clarke: Byla jsem vyděšená. Kdyby si někdo všiml té malé chyby na mém věku, poslali by mě do Juvie (Nápravní centrum pro mladistvé kriminálníky) a oni by byli posláni do nefunkční rodiny a to jsem nemohla dopustit. *Vydechla a položila deku na trávník, aby si mohli sednout*

Bellamy: A riskovala si svůj život znovu pro mě a Octavii, 2 měsíce zpátky. *Sedl si a podíval se na ni, když si sedala vedle něj*

Clarke: Už jsem ti to říkala, Bellamy. Stálo to za to. *Usmála se*

Bellamy: Slibuju, že jestli tě zatknou, postarám se o ně. *Zavtipkoval a ona do něj hravě šťouchla*

Clarke: To ti garantuju. *Usmála se a začala kašlat. Vzala ubrousek, aby zakryla krev, kteroou vykašlala z jejích úst*

Bellamy: Clarke, jsi v pohodě? *Dal jí pryč vlasy, aby na ni mohl vidět* Cheš, abych někoho zavolal? Sanitku?

Clarke: Já- já jsem v pohodě. *Lehce se zasmála, když utírala svou pusu* To se někdy stává, neboj se. *Usmála se a odhodila ubrousek do odpadkového koše*

Bellamy: Co? Ne. Nechci, aby si umřela uprostřed naší vycházky. *Zatřepal hlavou*

Clarke: Bál ses! *Podívala se do jeho očí s úsměvem a on se trošku úsmál*

Bellamy: Možná, možná ne. Pojď jíst. *Rychle změnil téma a ona si všimla jeho záměrů*

Clarke: Dobře, Pane Já-se-bojím-ale-nechci-si-to-přiznat. *Uculila se a on jí hravě šťouchl do ramene*

Bellamy: Ty jsi děcko. *Zasmál se a začal jí lechtat, což způsobilo, že se začala hlasitě smát*

Clarke: D-dost. *Zasmála se a položila její hlavu do jeho klína, když skončil* JSi idiot. *Zasmála se a on s úsměvem pokrčil rameny*

Bellamy: Říkali mi už hůře. *Zašklebil se*

Clarke: Jako jak? *Zvědavě se zeptala*

Bellamy: Tvůj kamarád. *Zavtipkoval a její pusa se otevřela, když se smála a uhodila ho do břicha*

Clarke: Kdo to řekl? To je ta největší lež na světě. *Zažertovala, když připravovala sandwiche* Bellamy? Co by se stalo, kdyby jsme jednoho dne přestali být přátelé? *Podívala se do jeho očí a on udělal to samé*

Bellamy: Nemyslím si, že je to možné. Jsi moc otravná na to, aby se tě dalo lehce zbavit. *Zavtipkoval se smíchem a i ona se zasmála* Ale teď vážně, proč se na takové věci ptáš?

Clarke: Já nevím, prošli jsme si dlouhou cestou ty a já a ty jsi obtížný člověk a já jsem obtížný člověk, protože já jen tak neodcházím. *Lehce se usmála*

Bellamy: Jsi obtížný člověk, protože tak jednoduše neodcházíš, že ano? *Podíval se do jejích očí*

Clarke: Jo.

Bellamy: Tak se ani neopovaž ode mě odcházet. *Po prvé Clarke viděla celý jeho úsměv na jeho rtech a široce se usmála. Její úsměv se rozplynul, když si uvědomila, že možná nebude možné udržet tenhle slib*