Tajemná komnata byla znovu otevřena. Tahle věta se nesla školou už od začátku školního roku. Každý chodil po chodbách ve skupinkách, každý se stále ohlížel a hlavně nás zmijozelské každý skenoval pohledem. Tajemnou komnatu může otevřít pouze dědic Salazara Zmijozela, tak se drží všechny ostatní koleje na pozoru když je někdo ze zmijozelských nablízku. Neříkám, že se mi to nelíbí, ale i mě by zajímalo kdo by to mohl být. Od té doby, co se celá tahle věc po škole roznesla, Hermiona není taková jako předtím. Když jdu kolem jen dělá, že mě nevidí. Jediný kontakt, který jsme měli, když jsem se zrovna nehádal s Potterem, nebo jsme nebyli na stejné hodině byl ta tam. Zničeho nic. Jen protože si myslela, že zrovna já bych mohl být Zmijozelův dědic. I kdybych ostatním řekl, že jím nejsem, stejně by mi to nikdo nevěřil.
Ještě před začátkem školního roku jsem byl s otcem v knihkupectví na Příčné ulici. Pamatuji si jak jsem tam jen tak postával a zíral na toho hlupáka Lockharta, který se nesl na obláčku svého ega a všichni lidé kolem něho ho neustále fotili a obdivovali. Byl to jen obyčejný kouzelník, který na chvíli okusil jaké to je být slavný. Nic víc. Bylo mi z něho zle asi tak jako ze všech, co se cpali do obchodu pro podpis. A v tom sem ji uviděl. Stála tam s těmi jejími kudrnatými vlasy a s očima plnýma naděje. Lockhart nečekal a vytasil Pottera, ktrý tam byl s ní, před všechny diváky, aby ukázal jak neskutečně dobromyslný je a dal mu svazky jeho knih zadarmo. Co člověk neudělá pro popularitu, že? Neešel jsem dolů abych se mu mohl vysmát, nebo ho propichovat nějakými urážkami, ale jen proto abych jí byl nablízku. ,,Tohle ti dělá dobře, že Pottere? Jen si jdeš pro knížky a hned jsi v novinách...'' stihl na mě hodit jeho nenávistný pohled když v tom se zamnou objevil otec. Hermiona na mě pohlédla. Celé prázdniny jsem ji neviděl, nemohl jsem z ní spustit oči.
Otec tam mluvil s Potterem. Co přesně mu říkal jsem moc neregistroval. Stála tak blízko a s nenávistí v očích hleděla do očí mého otce když řekl její jméno. Zpozorněl jsem. ,, Draco mi o vás vyprávěl. O vás i vašich rodičích...'' odmlčel se a pohlédl k mudlovským rodičům na konci obchodu. Vybarvily je jí ruměnce na tvářích a jen mžikla na můj obličej, aby viděla, jestli se jí směji, nebo ne. Nesmál jsem se. Jestli něco naše rodina opravdu nesnáší, tak je to nečistá kouzelnická krev. Ještě párkrát se na za mnou ohlédla když vycházeli z obchodu. To bylo naposledy co se na mě podívala bez nenávisti v očích.
Tento rok jsem se dostal do famfrpálového týmu. Možná to bylo i kvůli tomu, že můj otec koupil všem nové košťata. Dokonce lepší než měl Potter. Jsem ale i rychlý a umím dobře létat- proto jsem chytač. Potřebujeme hodně trénovat, aby jsme porazili nebelvír. Zaslouží si to. Jejich stupidní tým má zamluvené hřiště na ty nejlepší dny v týdnu, tak jsme si to zařídili podle sebe. Zrovna když se chystali na trénink, vstoupili jsme jim do cesty a vytáhli na ně malé překvapení o tom, že dnes si můžou o tréninku nechat jen zdát. Vytáhli jsme povolení od Snapea, kde je jako důvod uvedeno zaučení nového chytače. Nikdy nezapomenu na ten Potterův nechápavý pohled na povolení, mě a sedm zbrusu nových košťat. Ale byla tam i ona. Podívala se mi hluboko do očí. Lehce se jí leskly, ale čišila z nich zlost.
,,V nebelvíru se místa do týmu nekupují'' pronesla. ,, Tam stačí, když máš talent.'' Nevěřil bych, že mi tohle někdy řekne. Nadmula se ve mě zlost otočil se k ní a... ,, Na nic jsem se tě neptal ty... mudlovská šmejdko!'' Rozhostilo se ticho. Asi 5 sekund jsme se na sebe dívali a zápasili s tím, kdo koho v tuhle chvíli víc nenávidí. Ron, kterého jsem zaregistroval až teď se mě pokusil očarovat kletbou, ale byl to jen chabý pokus díky jeho zničené hůlce. Kletba se proti němu obrátila a spadl na zem přičemž začal zvracet slimáky. Hermiona se na mě naposledy podívala, teď už smutnějším výrazem, než jaký měla před chvílí. Za chvíli byli všichni pryč.
Mudlovká šmejdko. Mudlovská šmejdko... Tyhle slova se mi ozývaly v hlavě pořád dokola a dokola. Nesnáším ji. Nenávidím ten její povýšený hlas, když mě uráží. Nesnáším ten její smutný výraz. Nesnáším sám sebe. Proč jsem to jen řekl. Proč ona něco řekla mně?... Už jsem se na ni nepodíval ani já. Od té doby už ne.
ČTEŠ
Chlapec, který neměl na vybranou.(DRAMIONE)
Fanfic,,Tohle jsou jen výmluvy... Jediné co jsem ti chtěla říct je to, ať zapomeneš co se stalo tenkrát ten minulý rok po plese... Řekla jsem totiž, že jsi jiný. Ale nejsi, spletla jsem se. Jsi stejný jako ostatní zmijozelští!'' soptila. Nic jsem neodpoví...
