Jsem Alexandra E. Woods. Je mi 17 a chodím na střední školu. Než se 'to' stalo, byl to prostě jen jeden den z mnoha jiných. Ráno zazvoní budík. Vy chvíli polemizujete nad tím, zda vstát nebo pouze předstírat, že vstáváte. Po půlhodinovém válení se konečně odhodláte ven z postele. Nasnídáte se, osprchujete se a vybíráte si oblečení. Potom zjistíte, že zase nestíháte a tak popadnete batoh, kávu a uháníte na autobus. Prostě ranní rutina. A v autobuse si, jako všechna předchozí rána, slibujete, že zítra už žádné zpoždění mít nebudete. Takové lži. Nevinné. Dala bych cokoliv za to, abych se znovu probudila do takového světa. Protože ten svět, ve kterém teď žijeme, svou nevinnost ztratil už dávno.
ČTEŠ
Without Hope
HorrorZnáte to. Probudíte se do krásného dne. Není nic co by vám ho mohlo zkazit. Až na to, že je to další den přežívání. Až na to, že kolem vás chodí "lidé", kteří jsou dávno mrtví. Až na to, že na život v novém světě nebyl nikdo připravený...
