Without Hope

2.

,,Doufám, že učitelka zapoměla na ten test z matiky." řekla jsem. Kate se na mě významně podívala a prohodila: ,,Zase jsi hrála Half- Life, že jo?" Usmála jsem se. Ona je jediný člověk se kterým si můžu o hrách povídat. I když Kate miluje adventury a já pařím FPS hry, dokážeme se navzájem poslouchat. ,,Jo, prokouklas mě. Příště si zahrajeme Portal2, co ty na to?" ,,Jen ne tak zhurta," zasmála se, zatímco strkala drobné do automatu na kávu. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Ten ruch mě uklidňoval a znervózňoval zároveň. Davy studentů se přesouvaly z jednoho místa na druhé. Každý z nich měl nějakou povinnost, nějaký úkol. I já jsem je měla a to mě tížilo. Také každý někam patří. Já měla svou partu na kterou jsem se mohla spolehnout, ale od té doby co má Naty práci s odmítáním nápadníků, kteří jí píšou o nudes a Kate si našla kluka, připadám si jako páté kolo u vozu. ,,Ahoj lásko." Otočím hlavu za hlasem. No ovšem. ,,Ahoj Chrisi."odpoví tiše Kate a dlouze ho políbí. Protčím oči a odvrátím hlavu. Copak nildy nepochopí, jak trapný pro mě tyhle situace jsou?! Ne že bych žárlila. Kate to moc přeju. Jen... Chrisovi nevěřím. Přísahala jsem, že jestli jí Chris zlomí srdce, já mu na oplátku zlomím vaz. ,,Už se můžeš otočit Alex."řekne Kate. Neposlechnu a rovnou vyrazím do třídy. Za zády ještě slyším pár poznámek na můj účet a potom už jen jejich sladká slovíčka. Uraženě dupu do schodů, ale neubráním se pousmání. Kate, normálně sprostá jako dlaždič, vždycky zjihne v jeho náruči. Je až neuvěřitelné, jak moc se mění její nálada, když jsou splou. Vejdu do třídy a posadím se až skoro dozadu vedle Reymonda. Rey je tichý kluk a skoro nemluví. Možná proto mě k němu učitelka posadila. A možná taky proto, že Rey byl supermozek na matiku, narozdíl ode mě. Kývla jsem směrem k němu na pozdrav. Rey se na mě krátce podíval svýma hnědýma očima a kývnul na zpět. Za chvíli přišla i Kate. ,,Hele Alex, jestli je to na tebe už moc tak- " ,,Ne,"přerušila jsem ji, ,,nebudeme jak v amerických filmech a přehnaně se navzájem omlouvat. Kámo, to prostě není tvůj styl." ,,Ale tvůj ano.", prohodila. ,,Platíš za největší slušňačku na škole." V tomhle měla Katherine vyjímečně pravdu. Měla jsem, jak to jen říct, vzorné vychování. Z části za to mohla moje rodina, která byla přísná a důsledná. A z části druhé jsem se nechtěla moc hádat, tak jsem vždy ve všem ustupovala. Ale když jsme vypadli ze školy, když jsem byla s lidma, kterým jsem věřila, spadl ze mě všechen stud. Pravidla šla stranou a my všichni jsme řádili, jak utržení ze řetězu. Nemusím snad ani podotýkat, že zábava se točila kolem alkoholu, drog, kouření a rvaček. ,,Haló, Země volá Alexandru, slyšíme se?" Katherinin hlas mě probral z tranzu. I když ten by probral i mrtvýho. ,,He?" Kate protočila oči. ,,Posloucháš mě? Ptala jsem se, jestli příjdeš dneska kalit. Natka nás s Chrisem pozvala." ,,Už zase?! Myslela jsem, že s tím Naty přestala." ,,Debile. O tohle nejde. Má narozeniny. Ale jestli tam nechceš jít kvůli Mikovi -" Popadla jsem ji za ruce, z části proto, že jsem zapomněla na Natčiny sedmnáctiny a z části proto, aby sklapla o Mikovi. Kate sebou vyděšeně škubla a brýle jí sjely až na špičku nosu. ,,Já to chápu ty letiště jedno zaprcaný ( Poznámka autora: neříkejte mi, že se s nejlepšíma kámošema neurážíte a nenadáváte si navzájem XD). Možná by vás zajímalo proč zrovna letiště. No, je to celkem jednoduchý. Jaký je letiště? Dlouhý a plochý, což ona tak nějak byla. Kate mi to oplatila nadávkou, že zrovna nějaká ,,rezavá hlava" jako já ji bude poučovat.  ,,Hej, Lex!" Otočila jsem se za hlasem. Natasha na mě kývala rukou, což by se dalo vyložit jako ,,pojď sem". Loudavě jsem došla k její lavici. ,,Ano? Co je?" zeptala jsem se, i když jsem věděla co řekne. Naty odloží matný bílý lak nan nehty. ,,No, dneska je pátek," řekla a čekala na mou reakci ,,tak co kdybychom šli chlastat? Půjdeš?"
,,Hmmm, a kdo tam bude?" ,,Jen naši lidi. Jess, Zoe, já, Kate a možná Chris a," zadívala se na mě, ,,Mike." Vrhla jsem na ní pohled sdělujíc zprávu,,ještě ty začínej".Naty věděla, že na něj mám crush už od základky. Vždyť s ním dokonce chodila. Můj mozek pracoval na plné obrátky. Mám jít? Natasha se na mě podívala a jako by mi četla myšlenky řekla: ,,Jen jedna noc. Užijeme si to. Vím, že se dokážeš odvázat, když na to příjde. Alex prosím." položila mi ruku na rameno. Vím co si o mě většina myslí. Nikdy se mnou není nuda, ale jakmile dojde na pití a hulení, tak vždycky couvnu. Držím se pravidlem ' dokud mi není osmnáct, budu já i můj trestní rejstřík čistý'. Říkáte si: Ty jsi ale naivní!, ježe víte co? Daří se mi to dodržovat. Osmnáct mi bude za čtyři měsíce, tak proč mě všichni pokoušejí? Kdyby na to přišli moji rodiče jsem dcera smrti. ,,Jasně, nemůžu si přece nechat ujít, jak zebleješ celej byt." Naty vítězoslavně výskne. ,,Bude to zábava." řekne. Přikývnu. S nima vždycky.