Without Hope

1.

Vystoupila jsem před školou a čekala na kámoše. Jo, je to divný, ale mám kamarády. Jako první přišla Natasha. Je dokonalá, pomyslela jsem si. Naty byla tlustá. Ale změnila se. Přes prázdniny se začala malovat, zhubla( což je stálým tajemnstvím protože odmítá cvičit) a byla prostě stylová a populární holka, co poslouchá aktuální hudbu a sama trendy udává. Někdy na ní žárlím. Dokud jsme byly obě stejné, byly jsme to my dvě. Svět nám byl ukradený a kluci, kteří se nám líbily nás šikanovali. Ale zatímco ona 'dospěla', já zůstala stejná. Ošklivá a tlustá. Ostatní říkají, že to není pravda. Že jsem hezká a že jsem zhubla. Kamarádi. Ty milosrdný lži nenávidím. Neřeknou mi pravdu protože nechtějí, abych byla smutná. Prý jsem hodně ' citlivá duše'. No nic. I když se věci mají, tak jak se mají, stejně jí mám moc ráda. ,, Ahoj Naty!" křikla jsem. Vzhlédla. Její šedivo- modré oči zachytily můj pohled. Usmála se. Došla ke mě a objala mě. ,, Ahoj Alex, vypadáš dobře". Protočila jsem oči. Jestli dobře znamená vypadat obyčejně, pak ano, vypadala jsem dobře. Abych potvrdila jak "dobře" vypadám, tak se vám popíšu. Ummm. Takže mám dlouhé světle medově- zlaté vlasy. Modro- zelené oči a hezký nos. Ani malý ani velký. Jako malá jsem měla hodně pih, ale teď je mi sedmnáct a většina z nich se ztratila. Nejsem moc vysoká, ale to je dobře protože jsem nereda středem pozornosti. No, jak říkám nejsem nijak výjímečná, prostě obyčejná. ,, Ale to přece nejsi!" vyhrkla. ,, Cože?" ,,Říkals, že nejsi ničím vyjímečná, ale není to pravda. Jsi ten nejtalentovanější člověk jakého znám. Nádherně maluješ a pro tvoje vlasy bych zabíjelaááÁÁÁÁ-!!!" Trhla jsem sebou tak, že jsem zakopla o obrubník za mnou a řítila se k zemi. Zavřela jsem oči a instinktivně dala ruce před sebe a- ,, Musíš být opatrnější Alex, ne vždycky za tebou bude stát chrabrý a svalnatý kluk jako já" ušklíbl se Mike. Mohla bych se donekonečna dívat do těch jeho nádherných zelených očí. Dívala jsem se asi moc dlouho protože si nervózně odkašlal a já si uvědomila, že mě stále drží za ruce nad zemí. Rychle jsem se postavila a zadrmolila rychlou omluvu. Nechtěla jsem ani vidět jak moc jsem v tu chvíli byla rudá. ,, Lex nějak se červenáš. Řekla bych, že téměř dokonale splýváš se svou mikinou" řekla ta osoba, která byla příčinou Natčinýho jekotu. Očividně Naty vyděsila k smrti. ,,Drž hubu Kate" řekla Naty a zadržovala smích. Katherine se narovnala. Je docela dost vysoká. Má mikádo a kaštanově hnědé vlasy spolu s brčálově zeleno- hnědýma očima, kterýma se po mě laškovně dívala zpod svých brýlí. Nemohla jsem si pomoct. I když ta situace byla trapná, Kate mě dokáže rozesmát. Nakonec jsem vyprskla smíchy a dala jí pěstí do ramene. ,, Fakt dylina." ,, Nápodobně štětko." Najednou jsme uslyšeli zvonění a tak jsme vyrazili na hodinu.