,, Já... Came já nevím co na to říct... Já... Já... Potřebuju čas... Promiň'' odpověděla jsem a chtěla odejít ale on mě chytl za ruku. Já jsem se mu vysmekla a utíkala domů. Proč jsem to vlastně udělala? Proč jsem od něj utekla? Proč? Takových otázek ale žádná odpověď. Nevím co to se mnou je. Jednou se s ním líbám a podruhý od něj utíkám. Nevím co se se mnou děje, ale doufám že si to nevyloží špatně. A kurva! Co když se mi teď bude vyhýbat? Co když...?
Pohled Camerona
Proč utekla? Udělal jsem něco špatného? No doufám že ne! No to je jedno hodil jsem na stůl prachy a odešel. Zavolal jsem Sáře. Sára je školní děvka. A kurva dobře to umí. Zvedla to. Ano!Já- Ahoj Sar
Hele nechceš se znova sejít?Sára- Ahoj Came
Jasně že jo kdy a kde?Já- za 10 minut u mě
Sára- Dobře budu tam
Típl jsem to a běžel domů. Hned jsem vyběhl schody nahoru a vlítl do pokoje. Tam jsem začal taky lítat úplně všude. No jo no. Začal jsem prostě uklízet. Dělám to furt. Ani nevím proč.
Za deset minut jsem slyšel zvonek a tak jsem šel otevřít. Samozřejmě tam stála Sára. Pozval jsem jí dál a ona se jenom zula a šla do mého pokoje. Já jsem šel hned za ní a zavřel za sebou dveře. Hned jak jsem přišel k posteli jsem se s ní začal líbat a když jsem byl pomalu nahý. Takže jenom v boxerkach. ,, Promiň nemůžu... Někdy jindy, ale dík že jsi sem přišla'' řekl jsem jí. ,, Nevím co to s tebou je, ale je mi to fuk... Fajn příště. Někdy zavolej'' řekla a odešla. Co jsem to kurva udělal. Nechápu to. Proč jsem se s ní nevyspal? Proč jsem jí vlastně volal? Proč? Takových otázek ale žádná odpověď. Bojím se co bude dál? Bude se mi teď vyhýbat furt? Ty vole co to se mnou kurva je? No... hodil jsem to za hlavu a šel jsem do posilovny. Vešel jsem do haly, zaplatil si vstup a šel se převléct. Pak jsem šel do místnosti kde byly stroje. Jeden po druhém jsem je střídal. Nakonec jsem tam byl dvě hodiny takže jsem musel doplácet, ale to mi vůbec nevadí. No jo no tak když jsem bohatý tak mi to může být u prdele. Odešel jsem odtamtud. Přišel jsem domů a rovnou si lehl do své postele. Usnul jsem.
Pohled Aniky
Celou dobu jsem si četla a nebo se učila. Ano učím se. Matka na mě chtěla být pyšná a tak jsem jí to splnila. Teď jsem přemýšlela nad tím jestli Cama vůbec chci. Chci Cama nebo ne? Mám k němu vztah jako kamarádka a nebo jako tak abych s ním chodila? Já prostě nevím. Šla jsem napsat Natce.(J: já. N: Natka)
J: Ahoj Nat
N: Ahoj Ann. Potřebuješ něco?
J: Já se asi zamilovala ale nevím to jistě.
N: Do koho povídej... všechno mi to vyklop. Nebo víš co za 15minut jsem u tebe...
Pak se odhlasila a ja začala uklízet pokoj... měla jsem všude poházené věci. Jo a hlavně si připravila pár důležitých věcí které budu dnes večer potřebovat. Za deset minut jsem to měla hotový a tak jsem šla udělat dolů čaj. Čaj byl hotový a připravený na stole. Zazvonil zvonek a já šla otevřít a překvapivě tam stála Natka. Miluju její dochvilnost. Pozvala jsem ji dál.
Sedli jsme si do kuchyně a ja jí to všechno začala říkat. ,,.... No a pak jsem utekla a teď se bojím ze se mi bude vyhýbat'' dopověděla jsem to a ona na mě koukala s otevřenou pusou. Byla jsem nervózní a to jako ze mega moc. ,,Děláš si prdel?! Proč jsi utekla??!!" Začala na mě najednou řvát až jsem se lekla. ,, Já nevím prostě jsem se bála... Ty víš jak jsem já na vztahy" řekla jsem ji otráveně. ,,No to vím, ale musíš se odvázat. Proč nejsi jako já, já to mám lehčí" řekla mi na to. Kdyby jste nevěděli tak Natka od te doby co jí umřel kluk na něj zapomíná tak že je jako taková ta holka "na jednu noc a padej" takže takhle to myslela. ,,Ty jsi se snad úplně zbláznila. Ja a jako ty? Nikdy!" Vyjela jsem na ni. ,,Dobře tak promiň zlato".
Odpověděla mi a pak jsme se zasmáli.
Najednou někdo otevřel dveře a v nich stál......Napínání mě baví...
Užijte si čtení a omlouvám se ze dlouho nevyšla kapitola ale neměla jsem čas,nápady a ani mobil nebo pc abych mohla psát a tak se omlouvám...I love you my people :-*
ČTEŠ
já a spol. [POZASTAVENO]
FanficOna: holka , které umřel otec On: kluk který má oba dva rodiče Ona: holka co se učí On: kluk který nedává vůbec žádný pozor teda dává ale nedává to najevo... změní se jim životy? Co se stane dál...