Written in the blood (ff PJ & BO)

Střep

Zrovna jsem sledoval Kalypso, přemýšlejíc nad tím, jak někdo jako já může mít tak skvělou holku, když mi někdo zezadu fláknul.

Ve skutečnosti mě to nemělo překvapovat. Za ten den jsem schytal už tolik ran pěstí do nějakých částí těla, že jsem to pomalu přestával cítit. Dokonce ani Piper nevynechala příležitost si do mě praštit, přecijen si myslela, že jsem mrtvý.

I tak mě to však vyvedlo z míry a chvilku mi trvalo, než mi došlo, o co jde. Když jsem se vzpamatoval, už byl Will, od kterého jsem ránu schytal, u Nica na druhé straně jídelny.

„Kam to koukáš?"ozvalo se těsně vedle mě, až jsem z toho nadskočil.

„Na ty dva cukrouše tam. Jsou tak sladcí, že by se z toho jeden roztekl,"zašklebil jsem se a natočil jsem k dívce hlavu.

„Víš, že spolu nechodí, že?"
Zmateně jsem se na Kalypso podíval:„Ne? Ale vždyť...koukni na ně..."

„Prostě spolu nechodí. Will se dost snaží, ale Nico mu v tom moc nepomáhá."

„Páni, zvykla sis tu na to docela rychle, že?"
„Všichni jsou tu hodně fajn, bylo lehké zapadnout,"usmála se a věnovala mi polibek.

Byl to jeden z těch polibků, kdy vám celým tělem projede elektrický šok a celé vaše tělo dostane skrat. Ten polibek, který chutná po vanilce a dělá s vaším tělem divy. Musel jsem se hodně hlídat, abych nevzplanul, a nebylo to zrovna nic lehkého.

I po těch několika měsících se mnou Kalypso dokázala dělat divy.

Zalila mě vlna sklamání, když se ode mě Kalypso odtrhla a vytrhla mi z ruky lesklý střep.

„Co to je?"

„Střep,"odpověděl jsem chytře a pokusil se jí ho vzít.

„To vím taky, ty ňoumo. Myslím tím, z čeho ten střep je. Kde jsi ho vzal?"

„Našel jsem ho v lese poblíž brány. Proč tě to tak zajímá? Je to jen střep."

„Kdyby to byl jen střep, nesnažil by ses ho dostat zpátky. Taky to z něj cítíš, co? Tu sílu. Strašně mi to něco připomíná, nemám z toho dobrý pocit. Slib mi, že ho zahodíš."

Podíval jsem se jí do očí a zahlédl jsem v nich zoufalost. Hrozně jsem jí chtěl říct, že to udělám, ale nešlo to. Zvědavost byla silnější.

Bezeslova jsem si od ní střep vzal a dal jsem jí lehkou pusu na tvář. Potom jsem nahodil jeden ze svých proslulých úsměvů a podíval jsem se směrem k Nicovi:„Co kdybychom ty dva nějak postrčili?"

---

Ten večer jsem nemohl usnout a tak jsem vylezl ze své postele a vydal jsem se do dílny, která byla schovaná pod srubem. Tam jsem z kapsy u opasku vyndal ten střep, o kterém Kalypso tak zvláštně mluvila a začal jsem ho zkoumat.

Na první pohled nebyl nijak zvláštní, ale když jsem se podíval blíž, měl jsem pocit, že v něm vidím se něco hýbat.

Se zamračením jsem se postavil a došel jsem až k lampě, abych na to líp viděl.

Možná jsem to neměl dělat.

---

Stál jsem uprostřed tábora. Na sobě jsem měl ohořelé oblečení a všude kolem mě byly trosky.

Rozhlížel jsem se a na někoho jsem volal. Když jsem spatřil, co jsem hledal, rozběhl jsem se s křikem tím směrem.

Po chvilce se mi podlomily nohy a já se svalil na zem se slzami v očích. Natáhl jsem ruce k dívce ležící na zemi a položil jsem si ji do klína. Byla bledá a nedýchala.

A když jsem jí odhrnul vlasy z obličeje, konečně mi to došlo...Kalypso byla mrtvá.

---

Vyděšeně jsem sledoval celou scénu ve skle a nemohl jsem tomu uvěřit. Prudkým pohybem jsem vrátil střep do kapsy u opasku a vyběhl jsem ven ze srubu. Potřeboval jsem Kalypso vidět. Ověřit si, že je v pořádku.

Když jsem však vyběhl nahoru, už byl venku povyk.

Nemohl jsem se zbavit svíravého pocitu v těle, a když jsem vyšel ven, myslel jsem už jen na sebe stojícího v troskách a mrtvou Kalypso.

A je tu čas na reklamu. Pro všechny milovníky knih od Ricka Riordana a RPG her je tu začínající RPG hra, která je promyšlená do detailů. Zatím shání hlavně instruktory, ale můžete se zapsat i jako táborníci nebo jiné bytosti. Každý může mít až 3 podstavy. Celá hra se odehrává na webových stránkách a k vedlejší komunikaci se využívá Discord.

https://camp-prophecy.webnode.cz

(Komu odkaz nefunguje, nalezne ho i v komentářích a na mém profilu)