So close and so far

-1-

,,Zálohy jedou?"
,,Jedou", přikývla jsem.
,,Místo?"
,,Central Park. Lidé odtamtud museli utíkat. Nějací blázni tam neznámou zbraní ničí stromy a vyhánějí zvířata do ulic", objasnila jsem.

,,Newtone souřadnice" přikázal Kandell.
,,Jistě pane".

,,Hackla jsem policejní záznamy. Údajní chlapíci jsou Karter Brown a Erik Holder pod přezdívkami Bourák a Mlátička. Takový klišé", uchechtla jsem se.
,,Dobře. Připrav sítě a paralyzéry".
,,Jasně", na velkém monitoru jsem naťukala údaje a schovala ho.

,,Připraveno".
,,Dobře, kdyby šlo do nejhoršího budeš mít zhruba deset sekund na to aby si se zahřála".
,,Yea, dnes to bude ještě sranda", pousmála jsem se a upravila si svou fialovou masku.

,,Jo, to bude. Hlavně ale ať nejsi zítra ve škole unavená", upozornil mě.
,,Neboj se, vezmu si snílka", uculila jsem se.

,,Newtone za jak dlouho budeme u cíle?"
,,Za necelých deset vteřin pane".

,,Jsme tady!" Křikla jsem když Newton prudce zabrzdil.

Nedaleko nás, ale zase tak daleko že jsme útočníky neviděli se blýskalo ostré modré světlo.

,,Můžeš tam jet Newtone?" Zeptala jsem se pro změnu já.
,,Ne, nemohu slečno. Hrozí riziko uvíznutí", objasnil mi.
,,Běž se zahřát", přikázal mi Kandell.
,,Už běžím", během deseti vteřin jsem pětkrát oběhla celý Central Park.

,,Můžeme?"
,,Jo, můžeme", přikývla jsem a chytila Kandella za ruku.

Mrknutím oka jsme se objevili za nejbližším stromem od místa kde se děj odehrával.

,,Dávej si pozor", políbil mě do vlasů a zneviditelnil se.

Teleportovala jsem se za další strom a sledovala onen chlápky.

,,Kandelle nejsou tam sami", šeptla jsem do náramku na své pravé ruce.
,,Jak to myslíš?" Ozvalo se nazpět.
,,U stromu mají přivázané ještě dva kluky. Nejspíš dvojčata", objasnila jsem.

,,Můžeš zjistit co jsou zač?"
,,Můžu ale musela bych se dostat blíž".
,,Zařídím to", během chvíle se před muži objevil Kandell. Celý rozhovor jsem slyšela.

,,Nazdar kluci, co tak pozdě?" Dělal hloupého. Chtěl je vyprovokovat.
,,Ale ale, Dagvers dorazil. Kde máš Jelii?" Uchechtl se jeden z nich.
,,Bohužel chlapy, ta doma dospává, ráno vstává do školy".
,,Ale pokud to nebude vadit, jsem tu já", pak už jsem slyšela jen jak Kandell jednomu vrazil a výkřiky. Nejspíš ho teď někde nahání.
Moje chvíle.

Teleportovala jsem ke stromu kde byli dva kluci připoutaní. Nejspíš si mě nevšimli, hlavy měli sklopené dolů. Nedivola bych se, kdyby spali.

,,Jdu vám pomoct, hlavně nekřičte" řekla jsem polohlasně a z poza opasku si vytáhla svůj světelný nožík.
Jedním tahem jsem přeřízla pět vrstev lan.

,,Pojďte", oba dva se na mě divně dívali.
,,Dělejte! Dagvers je nemůže zdržovat příliš dlouho" oba dva jsem je chytla za ruce a teleportovala nás do nedalekého altánku který byl zatím nepoškozený.

,,Jména?" Řekla jsem a na svém náramku zapla klávesnici.
Slova se ujal ten s delšími vlasy.

,,Já jsem Marcus Gunnarsen a tohle je můj brácha Martinus", řekl a při tom ukazoval na sebe a pak na jeho podobiznu.

,,Dobře, jak jste se tam dostali?"
,,To bychom neměli říkat", znervózněl ten s kratšími vlasy. Myslím že Martinus.

,,Vy si myslíte že po tom co jsem vás od tamtud dostala vám budu chtít něco udělat?" Zamrkala jsem.
,,Ne, to ne jen kdyby se to dozvěděla mamka, nejdřív by brečela že jsme přišli zdraví a pak by nás ještě seřvala" řekl zase ten s delšími vlasy -Marcus.

,,Hele, já vážně nemám zapotřebí to někomu říkat. Nikdo až na mě a Dagerse se to nedozví, ano?" Přišla jsem si jako kdybych mluvila na děti. Při tom byli určitě starší než já.

,,Dnes jsme se sem přestěhovali z Norska. Kamarád tu měl mít párty ale mamka nás nechtěla pustit tak jsme se vyplížili z domu a po cestě zpátky tady přes ten park nás chytili ti týpci", řekl zase Martinus.

,,Dobře tak te-"
,,Frankie! Pozor!" Ozvalo se za mnou.
Já se instinktivně otočila.
Letěl ke mě modrý paprsek.
Já sama bych se nestihla uhnout ale Kandell přede mě skočil.

,,Kandelle!" Ihned jsem se k němu sklonila.
Nedýchal.

Mě se zrychlil tep a byla jsem si jistá že mé modré oči už nebyly modré.
Když jsem naštvaná, a to fakt hodně, celé, ale doslova celé mi zčernají.

,,Tos neměl, ty zmetku!" Křikla jsem a teleportovala se za něj.
Silně ho nakopla do zad a on se svalil na zem.

Mrknutím oka jsem stála už i u druhého a tomu ke krku přiložila můj světelný nožík po kterém ihned slabě začala téct jeho krev. Až tak moc ostrý byl.

,,Teď zavolám policii a ty jim pěkně vysvětlíš jak si se svým velice povedeným kamarádíčkem zdevastoval celý Central Park a ublížil mému bratrovi", sykla jsem.

Jen přikývl.

Nožík jsem si strčila zpátky za opasek.
Muž s tetováními i na hlavě se ihned přiřítil ke svému kamarádovi.

,,Tady Jelie, superhrdina v akci. Chci vám oznámit že celý Central Park je v troskách a jeho příčina je u Guinejského altánku. Očkovám že brzy dorazíte", řekla jsem již v klidu a doběhla zpátky do altánku.

Oba dva kluci se skláněli nad Kandellem a snažili se mu nějak pomoct.

,,Nechte ho. Jenom spí. Jedna z jeho schopností je i odolnost", usmála jsem se na ně.

,,Nicméně alespoň do auta mi s ním můžete pomoct", zamrkala jsem.

Přikývli a chytili ho za nohy a ruce.

Chytila jsem se Marcusovi bundy a teleportovala nás k Newtonovi.

,,Naložte ho dozadu".
,,Newtone připrav tam Dagersovi polštář a deku".
,,Ano slečno", během pěti vteřin už byl na sedačkách polštář a peřina.

,,Položte ho tak aby se tam jeden z vás vešel", dodala jsem.

Když měli hotovo, Martinus si sednout dozadu a Marcus dopředu.

,,A tohle je vaše auto?" Zeptal se Martinus který z nich byl asi upovídanější.
,,Ne, sedíš v kradeném autě které umí mluvit a samo připravit sedačky na ležení" řekla jsem sarkasticky.

,,Už radši mlčím", a opravdu, už neměl hloupé dotazy.
,,Kde že bydlíte?"
,,Ulice svatého Kristiana, dům číslo pět", řekl Marcus.

,,Newtone autopilota, ráda bych si ještě zdřímla, pak mě vzbuď".
,,Ano slečno".

,,Ty jdeš spát?" Vykulil oči Marcus.
,,Ano, jdu. Předpokládám že stejně jako vy jdu zítra do školy", uculila jsem se.

,,Nemusíš být hned tak nepříjemná", protočil očima Marcus.
,,Tak promiň", řekla jsem otráveně a pohodlně se usadila na sedačce.

,,Dobrou", řekla jsem.
,,Brou", odpověděli jednohlasně.