1.kapitola

227 17 1
                                    

Nevím kam šla, ale doufám, že si na mě vzpomene. Je pro mě všechno.

Je už kolem večera a já celý den ležel a čuměl do stropu jak blbec. Nikdo ke mě nepřišel. Teda až na sestřičku která mi vyměnila kapačku. Sestřičky jsem se pořád ptal jak je na tom Kat, ale žádná mi neodpověděla.

,,Dobrý večer pane Richtre. Jak se cítíte?"
,,Dobrý večer doktore. Jde to. Pořád musím myslet na Katy. Jak je na tom? Co s ní je?"
,,Bohužel vám to říct nemohu, protože mě jako může k sobě nepustí. Ošetřuje ji jedna má kolegyně a sestřičky. Nikdo jiný k ní nemůže."
,,Myslíte, že by jste se jí mohl zeptat jak na tom Kat je?"
,,Bohužel. Mě to neřekne, ale pošlu ji za vámi."
,,Děkuji jste úžasný."
,,Nemáte za co. A dělám to jen pro vás."
S tím odešel.

Za necelých deset minut jsem uslyšel klepání.
,, Dále."
,,Dobrý den pane Richtre. Já jsem ošetřující lékařka Katy Morganove. Jmenuji se Ema Müllerová (Milerová). Váš lékař mi říkal, že se mnou chcete mluvit."
,,Ano to bych chtěl."
,,O čem?"
,,O mě snoubence. Jak se jí daří? A co jí je? Nikdo mi nic o ní neřekl."
,,Bohužel nemám dobré zprávy. Slečna Morganová ztratila paměť a je dost možné, že už se jí nevrátí. Udělám vše proto aby vrátila, ale budu k tomu potřebovat vaši pomoc."
,,Udělám cokoli. "
,,Máte společně fotky?"
,,Ano"
,,Myslíte, že až vás pustí tak by jste mi je přinesl? Nebo někoho poprosit aby mi je přines? Mohlo by nám to dost pomoc."
,,V kabelce má dvě fotky. Jednu se mnou a druhá je z ultrazvuku."
,,To nám prozatím postačí."
,, Budete mě informovat o jejím stavu a tak? Prosím."
,,Ano. Děkuji. Nashledanou"
,, Nashledanou"
Odešla a já začal přemýšlet.

Proč se jí to stalo? A proč zrovna ona?

Ano je to ode mne hnusné, že takhle uvažuji, ale prostě už jsme dostali dost zabrat. Já tady ležím na přístrojích po bouracce a má skoro manželka si mě ani nepamatuje.

Vytrhlo mě z přemýšlení za klepání.
,,Dále!"
Do dveří vešla dívka. Měla modré vlasy strašně se podobala Katy, ale nebyla to ona! Jak to vím? Úplně jednoduše Katy má jiný styl chůze a chování.
,,Kdo jste?"
,,Dobrý den. Jmenuji se Emilie Logan musím vás vyslechnout. Jsem od policie. Nebojte se. Tu bouračka jsme vyřešili i bez vás. Chci řešit slečnu Morgan."
,,Dobrý den. Ano klidně se ptejte."
,,Tak začneme od začátku....... Kolik jí je let?"
,,28."
,,Počet dětí?"
,,Je těhotná čeká jedno. K čemu vám to bude?"
,, Musíme udělat základní otázky a to je mezi nimi...... Tak a teď nám řekněte: Jak se to stalo?"
,,Nevím. Nebyl jsem u toho. Ale kdyby jo zachránil bych ji a teď by si mě pamatovala!" Začal jsem být trošku naštvaný sám na sebe.
,,Uklidnete se. Tohle je vše. Já musím jít."

Z pohledu Katy
Lezela jsem na pokoji a přemýšlela. Kdo byl ten muž? A co se to se mnou děje? Proč mě tak bolí ňadra? A proč mám tak velké břicho?

Zazvonila jsem na sestřičku.
,,Děje se něco?"
,,Ano. Proč mě tak bolí prsa a mám velké břicho?"
,,Slečno oni vám to zapomněli říct. S tím panem jak si ji nepamatujeme tak jste těhotná."
,,Cože? Děkuji. Tak nashle."
,,Nemáte za co. Nashle."

Nový Začátek Katy!!Kde žijí příběhy. Začni objevovat