Deník plný lásky, zklamání a mého života

Úvod

    Sobota 13. Ledna 2018

           Asi si říkáte, proč tohle vlastně někdo píše. Začnu asi s tím, že mám kolem sebe několik osob. Nikomu ale nevěřím tolik, abych mu mohla sdělit určité věci, ale na druhou stranu to nechci držet v sobě. Deník jsem si už dříve psala a stále píšu, ale nemůžu ho nosit všude s sebou a takhle to pro mě bude jednodušší. Takže pokud to tady bude někdo číst, vítám ho v mém světě.

          Nikdy dřív jsem asi necítila takové zklamání jako za poslední tyden. Nevím co se semnou stalo, ale asi nezvládám věci, které přijdou všem ostatním normální. Dříve jsem neměla problémy s lidmi, ale poslední dobou se cítím na nic z toho, že se mi ze života vytratili dva důležití lidé.
     1. Byl můj bývalý přítel, kterého jsem se snažila kontaktovat, i když marně. Vyměnili jsme si navzájem pár zpráv a tím to končí. Znali jsme se dlouho, vždy tu pro mě byl. Pak přišel vztah, můj odchod na střední školu a intr. Postupně se to začalo vytrácet a nakonec to skončilo. Jako bychom si byli cizí.
Je to rok.
     2. Byl můj nejlepší kamarád, který bydlí skoro na konci druhé strany republiky. Byla jsem tu pro něj celé léto 2016. Byla jsem tu pro něj i před létem a i po něm. To léto jsme trávili spolu hodně času, protože byl na brigádě blízko mého města a mohli jsme se vídat. Také jsem se ho snažila zkontaktovat, ale bohužel také marně. Napsal, že jsem nastoupila na střední, našla si přítele a už si přišel nepotřebný, ale proč? Tolikrát jsem ho tady potřebovala a on tu nebyl. Já tu byla.
Je to víc jak rok.

Mrzí mě to. Oba pro mě byli všechno. Asi. Vlastně nemohu říct všechno, jsou pryč. Chybí mi.

          Se zmíněným přítelem jsme spolu, ale bojím se další ztráty.
I když už to asi nemá cenu.