Deník plný lásky, zklamání a mého života

16. ledna 2018

          Už je třičtvrtě na jedenáct večer a já ležím v posteli. Má spolubydlící kouká na nějaká videa a docela se u toho baví.
          Dnes to byl den na nic. Dostala jsem za 4 z patologie a budu mít na vysvědčení za 3. Po škole jsem se pohádala s přítelem a to mám 27. Závody. Dělám atletiku.
          Vůbec se mi nechce spát, ačkoliv bych měla jít, protože zítra to bude dlouhý den, ale asi mě to nezajímá. Včera jsem ve škole usla, protože mi nebylo dobře. Nebylo mi dobře z těch lidí? Nebo z toho, že bylo zas pondělí? Nebo jen proto, že musím být tam, kde jsem? Proč se prostě nemohu sebrat a odjet někam pryč? Někam, kde by bylo všechno snadné, všichni by se měli rádi a jeden k druhému by měl respekt?
          Nebaví mě přetvařovat se před přítelem že je vše v pořádku, když není.
           Celé odpoledne jsem strávila s holkama z intru, učila se matematiku a užívala si volnosti, kterou po většinu času vůbec nemám.
          Je to škola, přítel, trénink, přítel, intr, učení a spát. Koho by to bavilo stále dokola?