Deník plný lásky, zklamání a mého života

8. března 2018

          Je čtvrtek a skoro konec mých jarních prázdnin. Jsem doma už třetí týden, protože jsem byla nemocná. Veškerý čas jsem trávila s rodinou a pár dní s přítelem. Od minulého pátka jsem se vrátila o5 do posilovny a cítím zase příjemný pocit. 

          Dnes ale přišel ten zlomový den. Ráno jsem vstala, udělala si snídani a dívala se na televizi, jako to dělám už 3. Týden. Odpoledne jsem šla s mamkou a babičkou do posilovny, dýl s kamarádkou ven a k večeru ke své trenérce. Konečně jsem si mohla popovídat s někým, kdo mi rozumí a vždy mě vyslechne.

          Když už jsem se chystala ve čtvrt na devět domu, nabídla mi abych s ní šla vyzvednout na judo jejího syna. Řekla jsem si proč ne, i když tam bude můj bývalý, o kterém jesem psala v minulé části a řekla si, že to bude v pořádku. To jsem ještě ale nevěděla co přijde. Když sme se viděli, hezky pozdravil, jako to dělával dřív a pak se mě zeptal asi na jednu otázku a já mu odpověděla.

          Zamotala se mi hlava, ne tím, že by se mi udělalo špatně, ale tím, že jsem se zamilovala. Tedy, jsem zamilovaná, ale jeho miluji stále víc. Tak moc mi chybí a já s tím nemůžu nic udělat. Všichni mi říkají jak ho potkávají s jinou holkou a že o mě se ani nezmíní a mně je to líto. Zatlouká i to, co všichni ví že se stalo, ale jako by mě vůbec neznal.

          Někdy je to těžké, ale proč truchlit když jsou tu lidé, kteří nám věnují svuj čas, svou lásku a hlavně svoji víru.