Pohled Zakuro, o 8 měsíců později:
Ahoj, zase se setkáváme. Osm měsíců uběhlo a já jsem se vyléčila z rakoviny. Je to neuvěřitelné. Sice mi zůstaly bílé vlasy, ale mě to nevadí. Celá škola se těší až přijdu. Až na Kaie, ten nic neví. Bude to překvapení. Každopádně jsem teď u Shizuku. Protože mě dnes propustili.
,,Zakuro, už se nemohu dočkat Kaiova výrazu. Byl furt mimo," zaradovala se.
,,Já se také nemohu dočkat. Je to dlouho co jsme se neviděli osobně. Chci vědět jestli na mě bude reagovat," povzdechla jsem si nervózně. Bojím se, že mě už nemiluje. Kdo by se nebál kdyby nebyl se svým partnerem v osobním kontaktu.
,,Neboj se. Určitě se i rozbrečí štěstím," povzbudila mě. Slabě jsem se usmála.
,,Asi máš pravdu. Protože, kdyby mě nemiloval, nebyl by mimo, co?" ujišťovala jsem se. Přikývla.
,,Na, tady máš pyžamo, věci na zítra a ručník," dala mi kupi věcí do rukou. Moc dlouho jsem to neudržela a odložila si to na stůl.
,,Hrozně si zhubla a zeslábla," pozmamenala.
,,Já vím. Nevařili moc dobře," zasmála jsem se. Šla jsem si dát sprchu a pak si šla lehnout.
,,Zakuro?" zeptala se mě Shiziku když bylo zhasnuto.
,,Hm?" zabručela jsem.
,,Ty krátké vlasy ti moc sluší," řekla.
,,Díky," zamumlala jsem. Potom jsem upadla do říše snů.
Ráno:
,,Shizuku, vstávat!" křikla jsem na ni už po páté. S ní to nehlo. Sebrala jsem jí deku a ona se uráčila už vstávat. Dobelhala se do koupelny a začala se upravovat. Když byla hotová tak jsme se nasnídaly a vytazily do školy.
Měly jsme vše domluvené. Zalezla jsem si za jeden tlustý strom. Ukázala jsem palec nahoru a ona si zapla kameru.
,,Kai?" zeptala se.
,,Hm?" zavrčel nevrle. Stal se z něj pěknej mrzout.
,,Dívej se na ten strom," řekla.
,,Proč bych se měl dívat na nějakej hloupej strom?" zeptal se otráveně.
,,Mlč a dívej se," nařídila mu. Chvíli jsem byla ještě zalezlá, ale vylezla jsem. Usmála jsem se. Kai ztuhl. Nejdřív se na mě koukal jak na zjevení, ale pak se rozběhl mým směrem. Obejmul mě a zatočil se se mnou. Ostatní začali jásat.
,,Tak dlouho ses neozvala. Myslel jsem že jsi..." cítila jsem jak mi stékají jeho slzy po kůži.
,,Pšš, ne to bych ti neudělala. Jsem tady, ano?" brečela jsem taky. Víc si mě k sobě přitiskl.
,,Tak moc tě miluju. Co bych bez tebe dělal," zavzlykal. Hladila jsem ho po zádech. Když se uklidnil, tak se odtáhl.
,,Ty vlasy ti takhle sluší víc," usmál se a já taky.
,,Miliju tě," zašeptala jsem.
,,Taky tě miliju. Moc, moc, moc," zašeptal a opřel si čelo o to mé.
,,Vy jste k sežrání," zasmála se Shizuku. Začali jsme se smát všichni.
,,Ne, ale vážně. Přeju vám to. Hlavně ať se už nic nezvrtne," usmála se. Kai obmotal svou ruku kolem mého pasu a já udělala to samé.
,,A pak že roztomilé páry neexistují," řekl někdo.
,,No, tohle je až dojemný," řekla nějaká ze čtvrtého ročníku. Takhle mi začal nový život. Teď si budu dávat větší pozor. Nechci aby Kai kvůli mě trpěl.
,,To je od tebe milé, ale já to zvládl," zašeptal mi do ucha. Naskočila mi husí kůže. Tohle bude ještě zajímavé.
..........................................................
Tak je tu první kapitola z Adopce 2 . Doufám že se vám bude líbit.
