Pohled třetí osoby:
Krvácela, ale ne hodně. Minula tepnu. Omdlela a ležela. Její bledá kůže byla od krve. Všude byla krev. Přišel její mučitel a věznitel. Přešli k ní a prohlédli si jí. Její hrudník se nenadzvedávál. Vypadalo to, že je mrtvá.
,,Je po ní," začal ředitel. ,,Nesplnil jsi můj úkol. Nepřesvědčil si jí, aby pro mne pracovala a za to zaplatíš," zasyčel ještě. Vytáhl pistoli a toho kluka zabil. Nařídil ostatním, aby jí vyhodili někde v lese, který byl poblíž. Museli to udělat jinak by je zabil také. Odvezli jí v autě, kde byla složená v kufru. Zakuro nabrala vědomí a začala památkářit. Zjistila, že jí odváží a nechají ji umřít. Nebo už byla mrtvá? Došlo jí, že musí hrát mrtvou, aby ji neodvlchytli znovu. Auto se zasavilo a Zakuro začala hrát mrtvou. Vzali ji a položili ji na zem. Následně odjeli a když si byla Zakuro jistá, že jsou pryč vstala.
Pohled Zakuro:
Jsem volná, ale kde to jsem. Chci domů. Začala jsem kulhat směrem, kde jsem si myslela, že je město.
O pár hodin později:
Snažila jsem se být silná a teď stojím před Kaiovým domem. Opřela jsem se o dveře. Mohlo být tak dvanáct hodin večer. Uslyšela jssm nadávky a kroky. Otevřeli se dveře va v nich stál Kai. Tolik mi chyběl. Začala jsem plakat. Vyjeveně na mě koukal.
,,Kai," zavzlykala jsem. Přišel ke mě a obejmul mě.
,,Zakuro. Proč?" zašeptal. Nechtěla jsem mu ublížit. ,,Pojď, osprchuješ se, ošetříme ti rány a pak se převlékneš," hlesl. Vzal si mě do náruče a opatrně se mnou došel do koupelny. Pomohl mi se vším.
,,Děkuju," hlesla jsem potichu.
,,Spíš já bych měl děkovat tobě. Vrátila si se, ale jak?" zeptal se.
,,Chtěla jsem se zabít a omdlela jsem, mysleli si, že jsem mrtvá a vyhodili mě v lese," zamumlala jsem potichu. Přikývl, přinesl mi oblečení a někam odešel. Převlékla jsme se a pomalu šla do obýváku. Seděl tam a vedle něj byla Shizuku v pyžamu a celá ospalá. Hned jak mě uviděla běžela ke mě a pevně mě obejmula.
,,Zakuro," hlesla a odtáhla se. Prohlédla si mě. Ne, takhle se na mě nedívej. Ten pohled plný lítosti a bolesti. Jen jsem se usmála a zase jí obejmula. Kai nás pozoroval.
,,Už vás nikdy nechci opustit," řekla jsem.
,,Omlouvám se za to, jak jsem po tobě vyjel," hlesl Kai ,,Je to moje chyba," zlomil se mu hlas. Přešla jsem k němu a obejmula ho taky.
,,Není."
