O sedm let později
Nerad se učím. Mnohem raději sportuju nebo hraju počítačové hry, ale když jde do tuhého, jsem schopný studovat algebru do dvou do rána.
Všechno to začalo právě díky škole. Byla skoro půlnoc a já se stále krčil nad sešity, protože mě následujícího dne čekala pololetní písemka. Obvykle mi s učením pomáhal Billy, ale ten byl zrovna pryč, a já se tak musel s geometrií poprat sám.
"Krám jeden!" rozzlobil jsem se a mrsknul kružítkem proti zdi, kde po něm zůstala malá prasklina. Založil jsem ruce na hrudi a vzdorovitě koukal na sešit, jako by se sám mohl spálit. Po pár minutách civění jsem ale usoudil, že papír pomocí mé mysli nevzplane, a protože jsem se rozhodl studování vzdát, očima jsem vyhledával jinou aktivitu.
Spát se mi ještě nechtělo. Pohled mi sklouzl k počítači, ale moc dobře jsem věděl, že máma na noc vypíná internet. Poličku s četbou jsem ignoroval a stejně tak kupičku úkolů na stole.
Zadíval jsem se z okna a vtom mě něco napadlo.
***
"Sakra, sakra, sakra! " klel jsem šeptem, když jsem spadl ze stromu, pomocí kterého jsem utíkal ze svého pokoje. Bylo to vůbec poprvé, co jsem porušoval pravidla. V žilách se mi rozproudil adrenalin a já se vydal náhodným směrem.
Po několika minutách cesty jsem stanul před domem své spolužačky Stelly. Ani jsem netušil, proč mě tam nohy zanesly. Ani jsem se s ní nebavil.
Okno jejího pokoje upoutalo mou pozornost; stále se v něm svítilo. A protože jsem usoudil, že společnost by přišla vhod, sebral jsem z příjezdové cesty hrst kamínků a hodil je po okně.
Chvíli se nic nedělo, ale pak opravdu zvědavě přišla k oknu, a když mě spatřila, otevřela ho.
"Nejdeš ven? " zvolal jsem polohlasem.
"Proč ne?" odpověděla a sama zkušeně slezla na zem.
"Denbrough a za tmy venku? Nejsi ty náhodou ten slušňák? " zeptala se.
"Lidi se mění. Já bych si o tobě taky nemyslel, že budeš ještě vzhůru." odpověděl jsem jí a civěl do země, zatímco ona mě vedla ulicí.
"To ta debilní geometrie. Propadám. Tak kam půjdem? " Změnila téma a dost mě tím překvapila.
" J-já ani nevím... " zakoktal jsem se.
"Tak já tě povedu," usmála se.
***
"Jsme už skoro tam. " Mumlala, zatímco jsme šli přes louku. Mířili jsme přímo k řece, to jsem poznal podle hučení vody. Ale místo, kam mě Stella vedla, jsem neznal.
Došli jsme až k řece a ona ukázala do dálky.
" Tam to je. Kanalizace. Vzrůšo, ne? " zeptala se nadšeně a měla pravdu, opravdu jsem kousek od nás viděl tunel, kterým se dostanete do kanalizací.
" A-Ani trochu." zamumlal jsem a ona se na mě nechápavě podívala.
"Neříkej, že se bojíš!" rozesmála se po chvíli, ale mě zaujalo něco jiného. Ve tmě tunelu se vyloupla dvě malá, žlutá světýlka, ve výšce očí.
"Pojďme pryč, Stello." řekl jsem přiškrceným hlasem a vzpomněl si na oči Pennywise.
"Georgie, nebuď srab. Kam to vlastně furt koukáš?" podívala se stejným směrem. O vteřinu později zpoza mraků vykoukl měsíc.
Odrazil se ve vodní hladině.
A na malou chvíli jsem zahlédl obličej.
Obličej klauna.
YOU ARE READING
Junior (It cz FF)
Fanfiction"Jmenuju se Georgie Denbrough a byl jsem rok nezvěstný. " Bylo mu šest, když se to stalo. A teď, o několik let později, se Georgie budí uprostřed nocí z děsivých snů, které tolik připomínají realitu... ---- Příběh je psán podle filmu, knihu jsem...
