Nádech

sluneční záře

S hlasitým nádechem jsem se posadila do sedu, byla jsem někde jinde, byla tma a bylo ticho, vedle mě někdo oddechoval, poslouchala jsem, chvíli, delší chvíli a pak ještě chvilku, čekala jsem, kdo ví na co, v hlavě prázdno a před očima taky, byla taková tma, že jsem neviděla, nic, mrkla jsem, pomaleji než normálně, oči mám otevřené, ten člověk dýchá blízko, tipovala bych na muže, zvedla jsem ruku, neviděla jsem ji, tma, taková se jen tak nevidí, kdo ví kolik uběhlo minut, vzala jsem hlavu do dlaní, nějak mě v ní bolelo, zvláštní bolest, něco jako, něco jako co jsem ještě nezažila, nebylo to nesnesitelné, jen nepříjemné, au, škub, au, klid, jen oddychování, skoro až roboticky pravidelný, zachvacuje mě panika, nevysvětlitelný strach, ledová ruka tiskne srdce, v hlavě škube silněji, nesnesitelně, možná je to robot, kde to jsem, kdo jsem, proč, jak, kolik je hodin, čas, co je to čas, naprostá paralýza, ne, ano, neprudce jsem se zvedla do stoje, pod nohama se mi zhoupla podlaha, nebyla to podlaha, možná postel, matrace, její okraj, proto ten pád, dopadla jsem, ale nebolelo to, divný, byl to hluk, ten pád, oddychování se zastavilo, asi jsem ho vzbudila, slyším jeho dech, není moc daleko, nehýbu se, několik mrknutí oka \Lásko\ šeptá, slyším ho, přemýšlím, jak se mluví, a co říct, a jak, a proč, nevím kdo to je, asi, možná, možná jo, nevím, jak se mluví, měla bych něco říct, hlasitě vydechne, šeptá znovu, pohnul se u toho, šustí přikrývka, pohyb jde slyšet, zvláštní, proč mě to překvapuje, je to normální, možná, jsem si jistá, je to normální \Lásko, jsi v pohodě\ nevím, těžká otázka \kde jsi\ s tímhle bych mu mohla pomoct, slyším jak se pohybuje po posteli, možná rozsvítí, nevím jestli to chci, asi ne, nevím proč, přijde mi to zvláštní, ale nechci ho vidět, nechci vidět nic, teď ne, sluch a hmat a čich a chuť mi momentálně stačí, odlepím od sebe vyschlé rty, jsou suché a popraskané, v hlavě mě ostře bodne, když promluvím \tady\ zní to divně, můj hlas, ne jako můj, není můj, vím jak zní můj hlas, trochu zvláštně, trochu nakřáple a úplně jinak než tento, tenhle je taky nakřáplý, ale jen rozespalostí, když párkrát polknu bude znít líp, bude zpívat, bude nádherný, to můj hlas nebývá, ani když zpívám, bývá podivný, tenhle ne, je krásný, asi, zkusím ho znovu \asi jsem spadla z postele\ je nádherný, zní trochu jako louka \jsi v pořádku\ ozve se starostlivě, zní z toho láska, má taky nádherný hlas, zní silně a přesto něžně, zní jako třpytivý diamant, co je proti němu louka \počkej rozsvítím\ ne\ nechci aby rozsvítil

erozsvěcuj\ moje ne mohlo špatně vyznít, jako že mi něco je, že nejsem v pořádku, nejsem, nechápu, nic, kde se berou ty city, to teplo, které mě zahřívá, celé tělo, ta energie, ta, ta radost, radost, je to hezké slovo, hezky zní, a já ho cítím, nejsem taková, ale teď ano, cítím slovo, a cítím ho celým svým srdcem, radost, a láska, obrovská láska \láska\ šeptám do ticha \jsi v pořádku\ nechápe to, tu sílu slova, asi brzo rozsvítí, musím reagovat \ano\ vše, víc nezvládám, zavalila mě síla lásky, je to divné, divný, fakt, rezonuje to ve mně, slovo, láska, cítím ji v konečcích prstů, v nervech, neuronech, v každé buňce těla, v plicích, dýchám ji \určitě, a proč si nelehneš zpátky do postele\ ten nádherný hlas, zní jako kapky rosy \Lásko, pojď si lehnout zpátky\ pohyb, dotyk na čele a pak dlaň, mozolnatá, pevná, úžasně vonící, jako muž, můj muž, silný a pevný a laskavý a upřímný a pravdivý a nereálný, nereálný, nemyslím si, cítím ho, je reálný, musí, je, dlaň přejede po tváři a spánku a prohrábne mi, pomalu, vlasy, cítím dech, pomalý a citlivý, a vůni, neodolatelnou, je blízko sedím na zemi, na koberci, má vysoký vlas, myslím že je červený, nevím jak to vím, ale je, je to ta pravá červená, není to oranžová ani růžová ani rudá ani vínová ani erotická červená ani krvavá, ta pravá, moc hezká, se zlatavým nádechem nevidím ji jen cítím, to je blbost, vím že je taková, nikdy jsem ji neviděla, sedím na ní na té krásné barvě, na koberci s vysokým vlasem, ne na turka, ne s pokrčenýma nohama pod bradou, trochu nakřivo jednu nohu pod sebou, druhou vedle první, je to pohodlné, nemělo by, není to přirozená poloha pro tělo, ale je, zase se pohl, dělá to často, já ne, asi, otřel se kolenem o to moje, asi, ruku má zapletenou v mých vlasech, a dýchá pomalu, blízko, konečky prstů druhé ruky cítím na tváři, nevím jestli je pravá nebo levá, je to trochu zvláštní, cítím jiskřičky, jdou z jeho prstů do mé tváře, malé náboje elektřiny, slabé, jen to lechtá, krásné, laskavé \pojď, jsi rozespalá, pojď si lehnout zase zpátky, nic ti není, ne, ta postel je dost vysoká, jsi v pořádku\ cítím, jeho dech, tak moc voní, myslím v kruhu, pořád nad tím stejným, možná, moc intenzivně, myslím, proč \jo, nic mi není\ \pojď\ nevím jestli mi nic není, řekla jsem to, bylo to správné říct, možná jsem zfetovaná, proto tak moc cítím, napadá mě že čas neplyne tak pomalu jak mi přijde, možná je to tou drogou, proto jsem tak mimo a nevím ani kdo je ten úžasnej týpek, co mě právě zvedá, zvedá mě do náruče, nehekl, nedal najevo námahu, jsem jako pírko, připadám si tak, jako bych mohla lítat, v jeho náručí, pokládá mě zpátky do postele, políbil mě na čelo a odešel, v tu chvíli, kdy se nade mě nakláněl mě ta vůně srazila, na kolena kdybych stála, vydechla jsem a nemohla se nadechnout, zapomněla jsem jak s to dělá, byl to jen okamžik, a přestože jsem neměla kyslík, cítila jsem se jako v ráji, neodešel, jen obešel postel a matrace se prohla, zůstal tu, zmizel strach, který jsem chvíli cítila, nevěděl jsem o něm ale byl tu \Lásko\ tak krásné \spi sladce, zítra vstáváme brzo, a nepadej, dělá to kravál\ zasměje se, zní to jako sluneční záře, tak krásně, mám pocit, že je světlo, jen ležím a užívám si ho, to světlo, a pravidelné oddechování vedle mě, usnul, jen ležím a dýchám, nádech, výdech, a žiju, nádech, výdech, tak krásné, nádech