Twice It Came || [CZ] Destiel

Já vím

Zdravím. :D Já vím, já vím. Sliby, sliby. Ale snad to čekání stálo za to. Máme tu poslední kapitolu a opravdu jsem na ni vymačkala zbytky své Destielovské inspirace a budu se muset nějakou chvíli dobíjet, abych v tomhle fandomu mohla dál psát. Mám rozepsanou úžasnou kapitolovku, tentokrát na originální SPN svět (samozřejmě opět Destiel), která vyjde, jakmile se vrátím do starých kolejí, ale nechci slibovat přesný termín. 

Každopádně díky, že jste se mnou byli tak trpěliví a...

Enjoy.♥

★★★★★★★★★★

Tohle byla ještě trapnější situace, než bych si myslel. Stál jsem uprostřed silnice, kde jsem se zastavil, když se ke mě Meg otočila. Dean se opíral o impalu. Jako by tušil, že tohle bude na dlouho, zapálil si cigaretu.

Nevěděl jsem, co říct. Nezajímalo mě, proč to udělala ani jak dlouho už to trvá. Nemohl jsem pochopit, proč mi o tom neřekla. Teda alespoň do chvíle, kdy jsem si uvědomil, že jsem k ní taky nebyl zrovna nejupřímnější.

"Musíme si promluvit..." řekl jsem nakonec a s pohledem upřeným na týpkovi, kterého znám jen od vidění, jsem ji vzal za ruku, směřujíc k nedaleké lavičce.

"Cassi--..."

"Nemusíš nic vysvětlovat," skočil jsem jí do řeči. Chtěl jsem to vyřešit rychle.

"Chápu, že nemáme zrovna normální vztah...proč jsi mi to neřekla?" mírnější tón jsem snad použít nemohl.  Úkosem jsem se podíval na Deana, který právě vydechoval hustý dým, takže jsem mu neviděl do obličeje. Tak nějak jsem se nemohl přinutit podívat na teď-už-ne-svou Meg.

"Já tě miluju, Castieli. Nechtěla jsem...nechtěla jsem tě zranit. Nechtěla jsem s Mikem nic mít, ale pak se tomu prostě nešlo vyhnout a...chtěla jsem ti to říct. Hned zítra. Chtěla jsem se s tebou...-"

Moje oči automaticky zapátrali po důvodu jejího náhlého mlčení. Z pracně namalovaných očí jí uteklo pár slz, než se nadechla, aby utlumila vzlyky. Podívala se mi do očí a úplně se zlomila. A mě taky. Okamžitě jsem ji objal. Schoulila se do mé náruče jako klubíčko neštěstí.

"Šššš...Meggie...taky tě miluju. Ale ne tak, jak by sis zasloužila. Měla...měla jsi na to právo. Slyšíš? Nejsem na tebe naštvaný."

Pořád se mě křečovitě držela a kývala hlavou, zabořenou do mé hrudi.

"Chtěla ses se mnou rozejít?" doplnil jsem ji. Úplně ztuhla.

"Taky jsem to chtěl udělat."

Odtáhla se, aby mě počastovala nevěřícným pohledem.

"Teď se mi o tom nechce mluvit..." přiznal jsem a vytáhl z kapsy balíček kapesníčků, který jsem jí podal.

"Rozmažeš si řasenku," usmál jsem se na ni.

"Cassi..."

Tohle asi nebylo úplně nejlepší místo na rozhovor.

"Kam jste měli namířeno?" změnil jsem téma. Brunetka si otřela spodní víčko levého oka a po pár vzlycích zdvihla hlavu.

"Jake Newman pořádá párty, měli jsme tam jít spolu, pamatuješ?"

Pamatuju.

"Víš co? Jdeme na tu párty a pak to vyřešíme, jo? Oba zjevně potřebujeme kapku alkoholu.." konstatoval jsem a když váhavě přikývla, zvedl jsem se i s ní z lavičky a šli jsme zpátky k autům. Teda nejdřív k tomu Mikeovu.