Seděl tiše, ramena shrbená a zorničky rozšířené. Zjitřené emoce promítnuté v křečovitě semknutých prstech kolem propisky, aniž by zapsal jediné slovo z výkladu přednášejícího.
Snažil se, opravdu se snažil ignorovat ostrou hranu tužky, kterou mu spolužák zavrtával mezi žebra.
Nešlo mu to, ale přesto bolest snášel. Čekal, až přestane být tím nejzajímavějším v dosahu.
A já nechápal.
Proč se nechal obtěžovat? Proč se jim nikdy nepostavil? Co se mu ve chvílích jako tato honilo hlavou?
Nelitoval jsem ho, spíše bych to nazval zvědavostí, možná snad touhou pochopit, co ho vedlo k tak pasivní reakci.
Jak pošramocenou duši minulostí musel mít?
ČTEŠ
✎ Vlaštovka
FanfictionSněhurka. Tak ti posměšně přezdívali kvůli bělostné pokožce a tmavým, téměř černým vlasům. Šikana ti nebyla cizí, ale nikdy ses těm násilníkům nepostavil, nechávaje temnotu, aby tě pohltila. • Nu'est • MinRen Nádhernou obálku má na svědomí @Gipi155
