That Story || Short Stories from That Trilogy

"Peaceful" morning 1/2

Další den.

Další den plný stresu a starostí.

Další den noční můry.

Danielle ležela na posteli a vůbec přemýšlela, jestli další den zvládne. Záda jí neskutečně bolela, nohy jí otekly skoro na dvojnásobnou velikost a ani se nemohla pořádně hýbat.

Kdyby jí někdo řekl, že těhotenství bude takové utrpení, nikdy by do té postele s Niallem nešla a držela by celibát do konce života.

I když musela uznat, že její první těhotenství bylo mnohem horší.

Otočila hlavu na druhou stranu (celá by se stejně nepřevalila) a podívala se do klidné tváře svého manžela, co spokojeně spal vedle ní. Usmála se. Teď na to alespoň není sama.

Velmi pomalu, neohrabaně ale opatrně se posadila, prohrábla si vlasy a protáhla se. Okamžitě toho zalitovala, bodlo jí v kříži a ona se slabým zasténáním se zvedla z postele. Podívala se na svoje břicho, které teď bylo větší než kdejaký meloun a pomalými kroky se vydala do koupelny, aby si alespoň opláchla obličej.

Podívala se na sebe do zrcadla a ušklíbla se, když spatřila svůj obraz. Skoro černé kruhy pod očima, bledá pokožka a vyčerpané oči. No ještě aby nevypadala vyčerpaně. Už skoro dva týdny dostávala poslíčky, malé stahy břicha, co mají nastat pár dní před porodem. Alespoň podle toho, co jí říkala doktorka. Krátce. Ne dva týdny!

Ani když čekala Jamese, tak jí takhle nemučil. S ním nic takového neprožívala, to prostě jí najednou praskla voda a jelo se do nemocnice. Kvůli téhle malé potvůrce už dva týdny pořádně nespí a pořádně jí to štve. Už totiž měla pět dní po termínu.

Znovu došla do ložnice a převlékla se. A trvalo jí to velmi dlouho, skoro půl hodiny. Povzdechla si a šla do kuchyně, aby připravila svojí rodině snídani. Cestou z druhého patra do prvního nakoukla do pokoje svého syna, aby se ujistila, že ještě spí a že je v pořádku.

Pro její překvapení, malý klučina si už ve svém pokojíčku hrál s malou raketou, co dostal od Louise k minulým Vánocům.

„Jamesi? Co děláš tak brzo vzhůru?" zeptala se svého skoro čtyřletého syna.

Jakmile uslyšel její hlas, zastavil se a hračku schoval za záda.

„No..." zakoktal se a sklopil pohled do země. „Já jsem se vzbudil a nemohl usnout."

„A proč si za námi nepřišel?" došla k němu a usmála se na něj, aby pochopil, že se na něj nezlobí.

„Tatínek říkal, že jsem velký kluk a že vás nemusím pokaždé budit. Že ty i miminko potřebujete odpočívat."

Zavrtěla hlavou a trochu se zasmála. Niall prostě chtěl jenom spát.

Vzala svého syna za ruku a navrhla: „Co kdybychom šli tatínkovi udělat snídani?"

James nadšeně přikývl a následoval svoji matku do kuchyně, kde jí začal pomáhat. Nejdříve na ní naléhal, ať si jde sednout, že on to udělá, ale oba dva věděli, že by to nezvládl. On se jenom snažil plnit to, co mu tatínek řekl. Jednou za ním přišel do pokojíčku a spiklenecky se na něj podíval: „Jamesi, když je maminka teď těhotná, nesmí nic dělat, takže jakmile se bude pokoušet něco udělat, musíš jí posadit na gauč, dát jí deku a zmrzlinu a zavolat mně, nebo to udělat sám. Platí?"

Moc to nefungovalo a Danielle velmi iritovalo, jak se k ní chovají jako k choré. S Jamesem si to nakonec vyříkala a on přestal, ale Niall si nedal říct.

Ale to je zase jiný příběh.

Danielle svěřila svému synovi míchání těsta na palačinky a sama začala připravovat pánev. Za několik dalších chvil se už těsto spokojeně smažilo na pánvi a Danielle s Jamesem si mezitím hráli s jeho raketkou.

„Vítej, vetřelci!" hrála Danielle mimozemšťana mezitím, co obracela pánev. „Co tě k nám přivádí?"

„Přicházím v míru!" křiknul malý klučina. „Přišel jsem vyjednat mír, mezi našimi planetami!"

„Ale," hraně se podivila Danielle, „a co tě k tomu vede?"

„Moje žena bude mít dítě a já bych chtěl, aby se narodila do světa bez války," začal se směšným obličejem recitovat jednu repliku z filmu, na který se Danielle nedávnou koukala. Byla to nějaká divná telenovela, ale jí v tu dobu ovládaly hormony a myslela si, že James s Niallem přijdou později. Do teď se jí za to smějí.

Jakmile si uvědomila, že si z ní její syn zase dělá legraci, s ďábelským úsměvem se k němu vrhla, samozřejmě opatrně, a začala ho lechtat na bříšku. Hošík se začal smát a kopal nohama. Musela se postavit z jiného úhlu, aby jí náhodou nekopl do břicha.

Oba dva se smáli a užívali si jejich společné ráno. Jakmile ale dívka uslyšela kroky na schodech, rychle přestala. Kdyby tohle Niall viděl, pohádali by se. K čertu s jeho přehnanou starostlivostí.

Niall vešel do kuchyně jenom v jeho pyžamových kalhotách a ona se musela usmát nad tím, jak se tvářil. Ten jeho ospalý pohled nikdy nepřestane být roztomilý.

„Dobré ráno," přistoupil k ní a věnoval jí polibek na tvář. Poté se šel přivítat se svým synem a ona si oddechla. Ještě se neprobudil natolik, aby si uvědomil, že dívka právě něco dělá. Když rychle tu snídani dodělá, možná by se ani pohádat nemuseli.

Ještě nikdy v životě ty palačinky tak rychle nedosmažila. Ani ne za deset minut už všichni spokojeně seděli u stolu a společně snídali, zatímco z vedlejšího pokoje potichu hrálo rádio. Jakmile všichni dojedli, Niall se šel ještě v polospánku do ložnice převléci, aby mohl odjet za kluky do nahrávacího studia. Museli dodělat album, už to odkládali moc dlouho. Danielle zatím sesbírala talíře a James do lednice uložil marmelády a oříškový krém, co si na palačinky mazal on.

Dívka si rukou otevřela myčku a trochu se překlonila, aby tam naskládala všechny talíře. Ještě než tam ale dala první talíř, ucítila takové podivné škubnutí a poté na svých stehnech cítila, jak se její kalhoty stávají mokrými.

„Ale ne," zašeptala si sama pro sebe, když si rukama objala břicho, jak cítila první kontrakci přicházet. James na ní koukal a nevěděl, co se to děje. Otočil se na podpatku a běžel do ložnice za jeho otcem, aby přišel na pomoci.

Niall ztuhl a zastavil se v převlékání, když slyšel zběsilý dupot malých nožiček a do toho bolestný výkřik jeho manželky. Vykulil oči a pootevřel pusu v tom šoku.

Už je to tady.

A já jsem tady zase taky!

Omlouvám se za čekání, škola mě ničí a já jsem ráda, že mám čas alespoň sesmolit pár stránek. Každopádně doufám, že se vám tahle první půlka líbila! Já jsem se osobně velmi ráda vrátila k Niallovi a Danielle, protože to bude vždycky můj nejoblíbenější pár. 

Snad máte krásný víkend <3

Vaše Sophie