That Story || Short Stories from That Trilogy

Broken Mug

Lucile se opírala o balkónové zábradlí pokoje, který jí zařídil Louis ve vile X-factoru a zamyšleně si míchala svoje již studené kafé. Studená noc už přebrala vládu a dívka se skoro třásla zimou. Ačkoliv se nacházela jenom v prvním patře, tak se prostor pod ní plně zahalil do černoty a skoro nešlo ani vidět na jediný krůček.

Dívka nemohla usnout, její mozek se pořád potřeboval něčím zabývat, i když ona samotná proti tomu protestovala. Například tím, jak se sem vlastně dostala a nad tím, jak sláva její kamarádky ovlivní jejich přátelství. Chovala ve svém srdci totiž silné obavy, že se dívka stane slavnou a na svoji nevýznamnou kamarádku snadno zapomene ve světě celebrit. I takhle se Lucile cítila odstrčená, když Danielle trávila všechen svůj čas se svoji italskou spolubydlící. Viděly se vlastně jenom jednou za dne a někdy ani to ne.

Na toto myslela často, i když soutěž jenom začínala, jenže teď, když se celá soutěž skoro blížila ke konci a Danielle trávila ještě další svůj čas s kluky s One Direction, tak se tím zaobírala tak často, že někdy nepřemýšlela nad ničím jiným.

Studený anglický vítr jí pročesal vlasy a ona se s povzdechem napila hnědé tekutiny ve svém hrnku, až tam nakonec nic nezbylo. Zahleděla se na nebe a ušklíbla si. Nikdy nad ničím tak nedumala, prostě se všemu zasmála a s humorem to přešla. Rozhodně v sobě neviděla to, co vidí v Danielle, že prostě dokáže sedět několik hodin venku a koukat na hvězdy. Tohle se jí nepodobalo.

„Do háje s tím!“ křikla a hrníček jí vyklouzl z rukou. Tmavě modrý porcelán se rozletěl a malý zbyteček kafé na dně nechal na bílých kachličkách hnědou skvrnku.

„Jsi v pořádku?“ ozval se za ní najednou chraplavý hlas a ona se polekaně otočila. Jakmile uviděla obrys postavy, vyděsila se.

„Kdo to je?“ Její hlas se najednou klepal a ona se nepoznávala. Kam zmizela ta její houževnatá stránka?

„Harry,“ představila se postava a dívka si oddechla. „Co ti ten hrníček udělal?“

Mohla slyšet v jeho hlase úsměv. „Ale nic, jenom jsem se zamyslela a najednou jsem přestala dávat pozor, jestli ho držím pořádně, to je vše.“ Dřepla si na zem a začala si kousky rozbitého hrníčku skládat na ruku, aby to pak mohla jít vyhodit.

On si okamžitě také klekl na zem, aby jí pomohl. Jak tam tak takhle sbírali kousky rozbitého nádobí, Lucile si uvědomila, že tohle je vlastně úplně poprvé, kdy je s Harrym úplně sama. Vždy s nimi někdo byl a ona najednou nemohla najít dobré téma na konverzaci. Jenže o čem si chcete povídat se světovou hvězdou ve dvě ráno?

Harry se na ni zvědavě díval a nakonec se odvážil zeptat: „Hele, já vím, že se moc nebavíme, ale je vidět, že tě něco trápí. Jsi si jistá, že si o tom nechceš promluvit?“

Dívka se zarazila v pohybu a přestala se sbíráním střípků. Podívala se na svého společníka a než si to uvědomila, tak mu vyprávěla všechny svoje pocity z této její situace. Na začátku zněla naprosto klidně, jenže jak dál mluvila a mluvila, tím víc se její hlas třásl a nakonec jí po tváři začaly téci slzy. Harry neváhal a vtáhl si jí do konejšivého objetí a houpal s ní ze strany na stranu. Černovláska dopověděla všechno, co chtěla, a pak se na mladíka podívala.

„Promiň, že tě s tím zatěžuju, já vím, že je to blbost.“

„Ale vůbec ne,“ namítal Harry, „nesmíš podceňovat to, co cítíš. Nenapadlo tě, si o tom s Danielle promluvit? Že byste zase strávily nějaký čas spolu? Já si myslím, že by to pochopila.“

„Má teď moc práce, a já jí nechci zatěžovat. Přece jen, má nervy z té soutěže a tak.“

Harry si povzdechl a chvíli přemýšlel. Pak se usmál a nadšeně navrhl: „Hele, a co kdybychom něco provedli spolu?“

Zarazila se a trochu se od něj odtáhla. Nějak nechápala, co tím myslí. „Jak to jako myslíš?“

„Jak to říkám. Potřebuješ odtud na chvíli vypadnout, a jelikož já už nemám žádného soutěžícího, tak nemusím zůstávat,“ zazubil se. „Tak co?“

Na chvíli se zamyslela. Nenapadal ji ovšem nějaký pádný důvod, aby tuto nabídku mohla odmítnout.  Proto přikývla: „Tak dobře.“

Harry si v duchu zatleskl. „Tak skvěle. Tak… dneska ve tři?“

„A nechceš,“ začala nejistě, „zůstat tady se mnou?“

Potěšeně se usmál: „Ale jistě.“

A tak tam tak seděli. Okolo nich pořád ležely rozbité kousky hrníčku, ale na ten úplně zapomněli. Možná to bylo tou nocí, teplotou nebo emocionálním rozpoložením, že se oba dva chovali jako největší romantici světa, ale právě v tuto chvíli, kdy tam seděli a povídali si o pocitech a hlubokých myšlenkách, se v obou dvou zrodilo něco, co je v budoucnosti svedlo dohromady. A to navždy.

Takže je tu nová jednodílovka a tentokrát je to o tom, jak se Lucile začala bavit s Harrym. Mějte se krásně!