Psycho.

3.část - First friend

3.část

Rodiče už dávno odešli.. Byla jsem vyděšená mnohem více než obvykle. Za půl hodiny bude oběd a potom první společné sezení se všemi ostatním ,Pacienty‘. Bude to takové seznamovací sezení, jak říkal můj nový psychiatr. Sice i říkal, že nemám důvod bát se čehokoli a kohokoli, ale já se bála. Co když na mě ostatní zareagují špatně? Nechci, aby si o mě dalších několik lidí myslelo, že jsem blázen.

Mého psychiatra, který pracuje v této léčebně, jsem dostala přiděleného nově. Setkala jsem se ním pouze dvakrát a jednou při sezení, které bylo dneska, ještě než rodiče odjeli. Ale tento psychiatr mi je daleko sympatičtější než ten předešlí. Když jsem mu řekla o svých obavách, jak mě mezi sebe ostatní nevezmou a co si o mě pomyslí, tak mě ubezpečil, že tady nikdo nikoho nesoudí. Protože každý má úplně jiné duševní nebo fyzické problémy, tak se navzájem nesoudí a tak to bude i u mě. Tady se prý berou lidi takový jaký jsou, ale i tak se tu najde, třeba člověk z duševním problémem agresivity od kterého si nemám špatná slova nějak brát.

Jak tak hodiny tikaly a tikaly, říkala jsem si, že to snad nevydržím. Měla jsem pocit, že mi každou chvíli exploduje hlava. Děsil mě i fakt, že teď byli mí pronásledovatelé v koupelně a vůbec si mě nevšímali. Byl to sice klid pro duši i hlavu, ale věděla jsem, že až je to tu přestane bavit prozkoumávat, vrátí se ke mně a bude to peklo na zemi. Ale nejvíc jsem se děsila toho, že s tím začnou přímo při sezení s ostatními, čímž by si o mě ostatní nemysleli nic dobrého. Dobře, sice se tu lidi nesoudí, ale pokud bych dostala záchvat jako předešlou noc, to by se mi všichni stranili.

Uteklo to strašně rychle! Přišlo mi to jako pět minut a místo toho byla půl hodina pryč a v najednou otevřených dveřích se objevila sestřička. Tahle vypadala mile a hezky se s ní povídalo, nebyla to taková ta stará hnusná bába v nemocnici, které prakticky vůbec nezajímalo, že vás něco bolí, jenom jí to otravovalo, že musí za doktorem. Ne, tahle byla mladá, navíc i vážně hezká a milá.

„Slečno Greaves?“ Usmála se na mě mile.

Já jí úsměv oplatila, ale nehodlala jsem se hnout a už vůbec vstát z postele.

„Slečno Greaves, všichni už jsou v učebně, kde má probíhat sezení. Čeká se pouze na vás.“

Vytřeštila jsem na ní oči a objala si kolena.. Měla jsem strašný strach a nehodlám odtud odejít za žádnou cenu.

„Nemáš se čeho bát,“ řekla mi povzbudivě. Pak se rozhlédla po očividně prázdné chodbě a vstoupila do mého nového pokoje. Nezapomněla za sebou zavřít dveře.

„Kelsey,“ oslovila mě najednou mým jménem. „Nikdo tě nenutí, aby si tam chodila pokud nechceš, ale takhle budeš pořád sama a teď máš šanci najít si kamarády, které si nikdy neměla. Máš šanci najít spřízněnou duši, protože všichni, kteří jsou tady mají podobné problémy. Můžeš si najít přátele, kteří ti porozumí.“

„Ale co když mi neporozumí?“ Vzlykla jsem s hlavou zabořenou do kolen. „Co když se semnou nebude nikdo chtít bavit?“

„Věř mi, že budou.“ Usmála se na mě mile. „Mám tě tam doprovodit?“

Zavrtěla jsem prudce hlavou sem a tam. „Ne, nikam nejdu.“

„A co kdybych tam s tebou zůstala po celou dobu? Jen pro jednou, doktor si nepřeje, když s vámi pracuje, aby tam byli ostatní pracovníci, ale určitě mi to povolí, pokud budeš chtít.“

Začala jsem přemýšlet o této nabídce. „To by možná šlo..“

Ona se zářivě usmála a podala mi ruku. „Jsem Christie, tvoje nová přítelkyně.“

Se slzami na krajíčku jsem svojí ruku vložila do její a neměla jsem slov. Pokud jsou takový všichni v této léčebně, tak to není zase tak hrozné místo.

„Tak teda jdeme?“ Zeptala se mě a já přikývla. Slezla jsem s postele a pomalu bok boku, jsme se vydaly do učebny, kde všichni čekali jenom na mě. Na nově příchozího blázna.

---------------------------------------------------------------

Po třech měsících další část.. Hrozně mě mrzí, že jsem nenapsala část dřív, ale nebyl čas ani nálada. Ale hrozně mě potěšily vaše komentáře a doufám, že jsem si některé z vás jako čtenáře udržela a budete tuhle mojí story číst i na dále. :33

Další část bude, pokud mě zase potěšíte. A dáte mi votes nebo commenty. Ani si nedokážete představit, jak to vždycky povzbudí a samotné mě se potom chce do psaní! :))

Děkuju všem, kteří jsou vytrvalí a budou tuhle story dál číst <3