Psycho.

4.část - New faces

Několik let jsem žádnou novou část nepřidala a celkově jsem na wattpad zavítala po hodně dlouhé době. Docela mě udivilo, že má tento příběh pořád své fanoušky, a tak chci zkusit navázat a jsem hodně zvědavá, co na to řeknete.

Příjemné čtení:)

----------------------------------------------------------------

Srdce mi bušilo jako šílené, když se na mě obrátila pozornost všech v místnosti. Měřili si mě pohledy. Někteří na mě koukali s povzbudivým úsměvem, jiní se mračili, dokonce se našlo i pár těch, kteří mě propalovali očima. Kdyby šlo zabíjet pohledem, byla bych na místě mrtvá.

S obrovským knedlíkem v krku a doprovodem, kterým byla má nová přítelkyně Christie, jsem se pomalu šourala k jediné židli, na které nikdo neseděl a byla nejspíše určená přímo pro mě.

„Tak tohle je ta nová," šeptla nějaká černovláska holce, která seděla hned vedle ní.

„Nepovídej," šeptla jedovatě dívka s krátkými hnědými vlasy zase k černovlásce.

Tady je fakt super atmosféra.

„Třído, toto je naše nová posila. Kelsey Greaves," řekl muž, který pravděpodobně celé tohle sezení vedl.

Doufala jsem se, že se tomuhle představování vyhnu. Hrozně mi to připomínalo normální představení nové žačky, která nastoupila do nové školy. A při oslovení "třído" se mi chtělo ironicky zasmát. Asi se snažili hrát, že je to tady normální.

Všichni stejně ví, že se jedná o psychiatrickou léčebnu.

„Já jsem Bill a kdyby si měla cokoliv na srdci, tak si s tebou rád promluvím a rád s čímkoliv pomůžu," řekl mi s milým úsměvem. „Chceš říct pár slov na úvod?" Potom co vyřkl tuto otázku, jsem na něj vrhla vyděšený pohled a pak i na Christie která si přinesla židli a posadila se kousek za mě.

Zavrtěla jsem horlivě hlavou.

„Dobře, to je v pořádku," řekl mi povzbudivě. Přišlo mi až zvláštní, jak se snaží tenhle Bill být za každou cenu hodný.

Cítila jsem na sobě pohledy, ale jeden se mi zapichoval do kůže tak, že jsem to nevydržela a vyhledala toho dotyčného. 

Byl to ten kluk, kterému jsem omylem vrazila do pokoje. Teď vypadal nějak jinak, ale možná to bylo hlavně tím, že byl normálně oblečený a už nebyl jen v boxerkách. Musela jsem uznat, že byl vážně hezký, ale taky mě na něm něco hodně odrazovalo.

Taky tu byl ale fakt, že jsem s kluky nikdy moc do styku nepřišla, ale to bylo hlavně tou domací školou. Dřív jsem měla kamarády normálně, ale teď jsem už dlouho dobu nebyla mezi lidma.

Chvíli jsme si vyměňovali s tím klukem pohledy. Potom pohled odtrhl, když mu dívka vedle něj začala něco šeptat do ucha. Vypadala vážně.

Trochu mě píchlo u srdce. Že bych žárlila na úplně cizího kluka? Blbost.

Sezení mě nějak extra nebavilo. Za celou dobu mě naštěstí nenutili vůbec mluvit, protože ten týpek "Bill" asi pochopil, že se tu nejprve musím zvyknout na prostředí a nové tváře.

Nejprve se bavili docela o normální věcech, jaký měli včera den. Potom to ale začínalo být celkem zajímavé. Každý tu měl úplně odlišný problém a postupně, když po kolečku každý řekl pár vět, se začínali odkrývat jejich problémy. Na jedné dívce jsem už podle jejich rukou poznala, že má problém se sebepoškozováním a další dívka očividně trpěla anorexií.

Možná bych sem přece jenom mohla zapadat.. Každý má sice jiný problém, ale možná tím si právě porozumíme.

Pomalu jsem počítala. Dvanáct nových tváří. Kluků tu bylo pět a holek sedm.

Nějaký klučina se na mě usmál. Vypadal sympaticky. Oplatila jsem mu úsměv a v duchu tiše doufala, že to nebyl pouze úsměv z lítosti, ale doopravdy vřelý a třeba z nás jednou budou vážně přátelé.

Ucítila jsem zaklepání na rameni, tak jsem se otočila a usmála se na Christie.. Ta ale věnovala pozornost sezení.

Co to?

Cítila jsem, jako kdyby mi někdo drtil rameno.

Zase tu byly. Ty stíny, které mě pronásledují. To mě nemůžou nechat aspoň chvíli na pokoji? Chtěla jsem se cítit normální. Hlavně ať nic nevyvádí. Nechci si udělat ostudu před těmi novými..

Bylo ale pozdě. Stín se mnou hodil takovou silou o zem, že jsem to neustála a spadla doprostřed našeho kroužku. Schoulila jsem se do klubíčka a doufala, že je to pouze zlý sen a tohle se neděje.

Podívala jsem se vzhůru.

Vyděšené pohledy všech kolem teď patřily pouze mně.

Temnota mě celou obalila a pak už jsem neviděla nic víc než jen tmu.