Neznámý

Část 2.

Venku se stahují mračna. Každou chvilku bude pršet a blonďatý kluk si balí své věci do batohu. Jeho rodiče si myslí, že je, jako vždy prvním den, ve škole.

,,Ještě jedny ryfle, pro jistotu..." povídá si sám pro sebe. Štěstí, že nemá sourozence. Takhle ho nevnímají, ale mít sestru nebo bratra, byla by fuška vymyslet útěk i přes ně.

Dovírá největší z kapes batohu, která je narvaná k prasknutí. Přední kapsa má ještě místo na nějaké jídlo, které se chystá ukrást z lednice. Strčí svůj telefon i peněženku do pravé kapsy džín. Rozhlédne se po pokoji plném odpadků. Filip si odfrkne a seběhne opatrně po vrzavých schodech do spodního patra.

Jeho rodiče nemají moc peněz. Pracuje jen matka a to jako prodavačka na benzínce. Někdy je tam až třicet hodin v kuse, aby vydělala alespoň na jídlo s výdaji na dům. Nechce se ho vzdát. Otec je naproti tomu opilý v jednom kuse. Práce je pro něj ztráta času a jen přes den sedí u televize. Večer jde do hospody. Když se vrátí zbije buď mámu, že neuklízí a dost ho neobsluhuje, nebo právě Filipa, protože je 'spratek'. Když matce řekl, ať otce vyhodí na ulici, neudělala to. Neměla na to sílu a asi jí nikdy mít nebude.

Filip na tom místě žít nebude. Přiblíží se ke dveřím do obýváku a když vidí, že otec spí, rychle proklouzne dva metry kolem něj do kuchyně. V lednici najde jen nějaký shnilý salát a jogurt. Udělá znechucený obličej a zase jí zavře. Dá do tašky několik levných sušenek z police nad lednicí a při dovírání zipu uslyší naštvané kroky.

,,Kurva..." zanadává pro sebe. V tu chvíli se ve dveřích objeví jeho otec s puškou v ruce.

,,Nemáš být ve škole?" Hlaveň stále nesklání dolů.

,,Co je ti do toho?" Odsekne statečně, ale popravdě mu puška nahání trochu strach.

,,Na co ten batoh?" Vydá se blíž k němu. ,,Pusť ho na zem." Řekne výhružným tónem. ,,Teď! Hned!" Zaječí najednou. Filip se lekne a batoh upustí.

Muž se přiblíží a pušku skloní, aby mohl tašku sebrat ze země. Filip okamžitě využije situace a vytrhne mu ji z ruky.

,,O co se snažíš?" Zasměje se do pušky opilec. ,,Stejně bys na to neměl koule, ty nulo."

,,Na to aby jsem zabil násilníka? Jo, věř mi." Zuží své oči v nenávistný pohled. ,,Teď vypadni z kuchyně a ten batoh tu nech. Nikdy už se nevrátím. Padej!"

,,Alespoň bude klid. Ta holka tě nechala, viď?" Filip znejistěl, ale nedal to ničím na jevo. ,,Viděl jsem jak běžíš ten den s pláčem do pokoje. Slabochy nikdo nechce. Jsi slabej kretén, bez talentu. Nic ti už nepomůže. A ta holka byla kráva už proto, že si s něčím takovým jako jsi ty začala. Špína jedna, ty vlasy-" chtěl pokračovat, ale kulka mu proletěla hlavou.

,,Urážet jí nebudeš..." vyjde z úst člověka, který ji vypustil. Až pak mu dojde, co udělal. Začne panikařit. ,,Jsem v prdeli, definitivně v prdeli..." klepe se a pušku si hodí na popruh přes rameno. ,,Nemám kam jít. Jsem vrah, zavřou mě... moje otisky jsou všude, všude! Ne, ne, ne... to nemůže být pravda..."

Vyběhne s batohem na zádech z domu. Šedé oči má vyděšené, musí někam daleko. Pušku zahrabe několik metrů od baráku pod jehličí ze stromů. Pak se vydá na nedalekou zastávku, kde chytne první autobus s modrým nápisem ČSAD na boku. Zaplatí si lístek na konečnou a prostě jede. 

----------

Aneta sedí v lavici a mne si ruce. Proč tady Filip ještě není? V tu chvíli jí někdo chytí za ruku. Je to Karolína.

,,Klid, jen se zdržel doma asi..."

Jenže Zrzka ví, jak to doma má, odtud se snaží vždy dostat co nejrychleji to jde. Zazvoní a třídní učitelka jim dá přestávku.

,,Davide, můžeš se mnou jít na chodbu?" Zareaguje hned Anet.

,,Proč ne?" Usměje se Brunet. Oči jejich přátel se na ně dva stočí. Hlavně Sandra se na Anetu kouká nechápavě a zároveň naštvaně.

,,Netušíš kde je?" Řekne nervózně.

,,Ne, ale jestli ti to dělá starosti, tak odpoledne můžeme zajít spolu k němu."

,,Jako je to dobrý nápad, jenže bychom to ještě zhoršili. Chápeš... spolu..."

,,Jo, tak já tam dojdu sám. Vylezu do jeho pokoje a uvidím."

,,Dobře, děkuju." Usměje se zrzka vděčně.

----------

Po škole jede Aneta rovnou domů. Musí si dát trochu odpočinku, protože i první den bylo informací ve škole až až. Je to už jen rok do maturitního ročníku. A do toho ještě Filip...

Nasedne do autobusu s číslem 21, který ji odveze na sídliště, kde bydlí. Pustí si písničky od Linkin Park hodně nahlas a přemýšlí. Z ničeho nic jí přijde upozornění z jejího instagramu.

Uživateli Neznamy001 se líbí váš příspěvek.

Otevře si upozornění a jedná se o fotku s Filipem. Oba dva sedí na louce a líbají se. Za nimi svítí slunce a Aneta stále cítí vůni všeho kvítí, které bylo ten den rozkvetlé. Najednou Anetě přijde zpráva.

Neznamy001: Ve škole jsem ho dnes neviděl. Žije vůbec?

Ahoj, vítám vás u nové kapči. ❤️ snad jste napjatí 😂 chtěla bych vám především mockrát poděkovat za veškeré ohlasy u první části, moc mě to potěšilo a namotivovalo. Každé přečtení, follow, hlas i komentář mi dává moc, ani si to neumíte představit 💕😊 takže ještě jednou moc děkuji a pokračujte v tom co děláte. 😇
Napočtenou u další části! 💕