Neznámý

Část 3.

Anett_klasovska: Prosím?

Anet odpoví a stále kouká na již uzamčenou obrazovku svého  smartphonu. Jak jestli žije? Co je to za otázku? Ale nic, děti si jen střílejí...

Hodí to za hlavu a vystoupí z autobusu hned vedle panelového domu, kde bydlí. Vyndá svá sluchátka z uší a vyhrabe v kapse svazek klíčů. Když se dostane do bytu, tak ji okamžitě uvítá její šedivý kocour.

,,Ahoj Greyi." Usměje se a vezme si ho do náruče. Zavře za sebou dveře a odhodí batoh do rohu místnosti. V kuchyni odloží na zem kocoura a dojde k lednici. Je tam pro něj schovaná kočičí kapsička. Vyklopí z pytlíku zapáchající obsah do stříbrné misky. Pak Greye pohladí a z ledničky si vyndá svůj oběd. Je to půlka pizzy, kterou včera nesnědla. 

Její táta je zrovna na směně v nemocnici, kde dělá doktora a máma je na služební cestě až v New Yorku. Pracuje ve firmě na výrobu reklam a je v designu opravdu dobrá. Domů se vrací až za čtyři dni.

Ozve se upozornění a Anet znovu odemkne obrazovku. Tentokrát se nejedná o zprávu na instagramu, takže se jí malinko uleví. Když si ale přečte, co jí píše David, úleva je ta tam a jediná věc v její hlavě je strach. Strach o Filipa. 

Ve zprávě se píše:  Obrovský průser. Přijď sem, hned.

Zrzka neváhá, rychle popadne svůj batoh a vyletí ze dveří. Jen jimi za sebou práskne, se zamykáním se nezdržuje. Ve sklepě vysvobodí své kolo ze spárů nějakého drátu, a pak už na kole pádí zkratkou k domu jejího bývalého.

-----------

Blonďák sedí opřený o okno. Spí. Nezdá se mu nic, vytuhnul téměř okamžitě po zasednutí. Na rameno mu poklepe řidič. 

,,Jsme na konečné. Měl by sis vystoupit." řekne po tom, co k němu šedé oči zamžourají. 

,,Jistě, děkuju." vezme svůj batoh a po vystoupení z autobusu se protáhne. Moc hezky se nevyspal, stále má před očima výjev jeho otce s dírou od kulky na čele. Absolutně netuší, kde je, ale vypadá to na nějaké menší město. Rozhodne se zeptat řidiče.

,,A kde že to jsme?" otočí se k němu.

,,Pelhřimov, chlapče. Ty jsi nevěděl, kam jedeš?" měl nějaké podezření a Filipovi došlo, že může být prvním člověkem, se kterým policie až najde tělo bude mluvit.

,,Ne," hraně se plácne do čela. ,,jedu za babi, jen mi úplně vypadlo, proč jsem v autobuse, jak jsem usnul. Děkuji vám ještě jednou, nashle." pak už se rychlým tempem vydá pryč od zastávky. Je hodně nervózní, že to otázkou dočista pokazil. 

----------

,,Jsem tady." ozve se Davidovi za zády hlas. ,,Co se děje?" donutí ho tím otočit se. Sedí na pařezu a klepe nohou.

,,Nevím, jestli jsi připravená to vidět, či slyšet."

,,Tak to taky nevím, ale jestli je něco s Filipem, tak to okamžitě vyklop!" zakřičí na něj nervózně. Když neodpovídá a jen se jí kouká do očí, sama se sebere a vydá se k hlavnímu vchodu.

,,Stůj!" zavolá na ni, ale je odhodlaná vejít. Přijde tam a hned jde do kuchyně.

Ozve se strašlivý výkřik. Mužské tělo leží na dlaždicích a nehýbe se. Z čela mu vytékal proud krve, který již stihl zaschnout, tudíž to vypadá ještě odporněji. Ze skříně nad linkou je vyházených několik balíčků sušenek a válí se v louži krve. Anetě se udělá nevolno a díky zamotání hlavy se musí opřít o linku za ní. Vyvalené oči známého opilce jakoby ji pozorovaly.

,,Pojď ven." podepře ji David a vytáhne na denní světlo. 

,,To je v hajzlu..." ozve se po chvilce ticha. ,,Totálně."

,,Ano, líp bych to nevystihl." hlavu má založenou v dlaních a mne si oči. 

,,Myslíš, že to udělal..."

,,Jo, přesně to si myslím. Ale na druhou stranu tenhle ožralej debil určitě nikomu chybět nebude." podívá se ke dveřím.

,,Nemění to nic na tom, že je to jeho otec. A taky, že máma nebude nadšená, až to zjistí." oba dva sedí na pařezu a zrzka nyní dloube napjatě nohou do hlíny vedle.

,,Co uděláme?" řekne pevně brunet.

,,Jak to myslíš?" podívá se mu přímo do očí.

,,Jak asi?" když Anet stále nechápe, tak řekne: ,,Nemůžeme ho v tom přeci nechat!" rozhodí při tom rukama.

,,Páni, a jak myslíš, že pomůžeme, pane hrdino?"

,,Zahrabeme tělo." řekne zahleděný na dřevěné okno do kuchyně.

,,Prosím?" v Anetě to začíná pořádně vřít.

,,Zahrabeme tělo, slyšíš dobře." 

Zrzka se chytí za hlavu, podívá se k nebi a oddechne si. ,,To je ten nejdebilnější nápad, který z tebe mohl vypadnout, Dave."

,,Uznej, že když jsem řekl 'nikomu nebude chybět', měl jsem pravdu."

,,A pointa?" otočí se k němu zrzka a v očích jí vřou plameny jako na hlavě.

,,Pointou je, že ho nikdo hledat nebude. Zahrabeme ho tamhle, několik metrů od baráku. Jen budeme potřebovat pomoct, od Sandry, Patrika a Karolíny. To zvládneme..." vytáhne telefon a začne kamarády obepisovat.

,,Jsi cvok? Myslíš si, že ho nikdo hledat nebude? Myslíš si, že si pomůžeme, když na něm necháme své otisky?" Anet je zmatená.

Podívá se jí do hnědých očí. ,,Už jsou na cestě."

Ahoj, vítám vás u další z částí našeho hororu. Jde do tuhého, co? Dnešní část je kratší, abych vás nechala v napětí. 😂
Každopádně vám chci moc poděkovat za úžasné ohlasy, které mě stále posílají výš. Každé přečtení, hlas i komentář mi dává hodně. ❤️
Napočtenou u další části. 😊