Přijde mi, že tato škola se od základu změnila... Za týden.. Ne, vybavením, ale všichni se chovají jako bych sem nepatřila. Nechci být vázána na jednoho člověka a být jím omezována (př. Že se musím bavit jenom s ním) a vyjebavat se sebou nenechám. Z 26 lidí při mně stojí jeden. A to už prehanim. Jeden po druhém mi bodají kudlu do zad. Postupně, zradí mě jeden, vzpamatuju se a další, neustálý kolotoč. Nenávidím tuhle školu, tuhle třídu, to zasrané depresivní prostředí. Ten brek na záchodě, to jak se potom musím přetvařovat a všem učitelům říkat jak se nic nestalo. Akorát by si o mně mysleli, že jsem rozmazlené děcko. Tak proč chodit s pravdou ven. Všichni mi lhali, že jsou tady pro mě. A co udělali když jsem je potřebovala? Položili telefon, hodili zobrazeno, poslali mě do hajzlu nebo se mi vysmáli, že jsem slabá. Ponořili mě ještě hloubš, ale díky kamarádi, jsem silnější než kdy dřív. Ano, nechci tady být, ale zároveň mě zde drží touha po pomstě.
Tohle už jsem chtěla vydat dlouho, ale nebyla odvaha.... Mám to mezi návrhy a od srpna (ten návrh, ne tu část)
Tak doufám, že se líbí
ČTEŠ
Můj milý deníčku.....
RandomJde o mé pocity, názory, třeba i nějaký fajn citát nebo film...... Taková všeho chuť... Příjemné čtení Přeje trapna 14 ka
